Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

V mnoha ohledech mě naopak od ostatních bavila jednička o něco víc. V EPILOGu sice Richet a Cassel pracují se svébytným charakterem Mesrina, ten se ale s příchodem 70's stavá tak trochu buranským egoistou, sebevědomým a troufalým zlodějem, který místo aby využil svoji štěstěny, se potlouká Paříží a troufale čeká, kdy se zase objeví na první stránce novin a svoje gaunerství maskuje za fádní tvář politického radikalismu. To sice v žádném případě není chyba tvůrců, ty svůj díl odvedli skvěle. Skvostná režie, bravůrní herecké výkony, v EPILOGu určitě zaujme i šílený Amalric. EPILOG je vlastně dokonale odvedené řemeslo o někom, kdo byl totální blb. 95% (03.01.2009)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Akčnější, svižnější, napínavější a hlavně ucelenější než první část. Konečně se dostáváme Mesrinovi pořádně pod kůži a Cassel zvládá bravurně i polohu, kdy už byl z Mesrina totální magor. Akce nemá chybu, silných scén je nespočet, člověk se v tom mnohem lépe orientuje. Rozhodně o třídu lepší než první část. (23.08.2010)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)