Divoši

Taká smutná dráma o dvoch súrodencoch, ktorí sa neúspešne pretĺkajú životom a náhle sa musia postarať o svojho otca, ktorý trpí demenciou. Jak Hoffman tak Linney podali skvelé výkony, ale postava Linney mi miestami strašne liezla na nervy. Škoda, že sa film viac nezameral na Hoffmanovu postavu. Aj tempo mohlo byť svižnejšie. Niektoré línie mi pripomenuli môj život, takže ma to celkom bavilo sledovať a záver je taký plný nádeje. Výsledkom je solídny nadpriemer, ktorý sa dá vidieť aj viackrát. 6,5/10. (17.10.2019)

Předně- ten obludně debilní překlad názvu filmu mě dlouho odháněl od sledování jinak vynikajícího snímku. Doufám, že se podobně nedočkáme reedice J.K Rowlingová: Jindra Hrnčíř. Film Savageovi (opět brilantní P.S.Hoffman a výborná L.Linney) má totiž kromě skvělého scénáře a režie Tamary Jenkins jednoznačně univerzální téma- stárnoucí, nemocní a nemohoucí rodiče kontra vykolejenost a těžká rozhodnutí jejich dospělých dětí . (29.07.2010)

Je docela škoda, že Tamara Jenkins točí filmy tempem zhruba 1 film za 10 let. Tohle mě sice nějak neuchvátilo, ale je to hodně reálný, uvěřitelný a ze života. A určitě bych to nezařadil do žánru komedie. Jinak mnohem víc se mi líbil první film od Tamary Jenkins Brloh v BH, ale i tohle má něco do sebe. A navíc jsem zjistil, že Lord Hoven nebyl jedinej, kdo psal na hajzlech nápisy hovanama. (24.01.2013)

Hm....cierna komedia? Ani by som nepovedal. Skor realisticka drama o situaciach, v ktorych sa ocitne drviva cast nasej spolocnosti, prinasajuca moralne dilemy aj s ich prirodzenymi nasledkami a pri tom neutiekajuca sa k neziadanym a umelym emocionalnym vylevom. Za nadpriemerny vysledok okrem ludsky uveritelneho a pri tom chladneho scenara a konania postav, moze predovsetkym vyborne obsadenie. Skoda len trosku prehnanej dlzky. 3,5/5* (11.07.2008)

Hned na začátku se schovívavější přístup k postavám skryje u nespláchnuté záchodové mísy, aby z její výkalové náplně namaloval hybatel příběhu na kachlíky sprostý vzkaz pečovateli své přítelkyně. Ta následně aby zemřela při manikúře přímo v salónku. A tak se o svého osamoceného, demencí nemocného otce přijíždějí postarat dvě jeho děti, kteří doteď ani pořádně nevěděly, v jakém státě bydlel. A teď jsou vyděšení, že ho daly někam do domova a on ani sám neví kde je. Ale není to taková depka, jak to zní. A jestli ano, tak rozhodně ne slzopudná, ale spíš pro mě taková až sarkasticky pohodová, už jen protože není nekonečná, že. Prostě takové věci se dějí a nic se s tím nedá dělat. A určitě není náhodou, že Wendy píše divadelní hru, kterou sama popíše jako pitomé bulení střední vrstvy. Celý film by se tak při moc velkém tlačení na pilu mohl zformovat. Nejde v něm totiž jen o smrt rodiče, ale i o vztahy, práci, bydlení nebo životní standard. A Laura Linney je prostě boží. Hoffman hláškuje pravdy, kterým se člověk musí jen smát, aby mu pak došlo, že má pravdu. A prostě já nepochopím, proč se musí pořád opakovat, jak je rostoucí střední délka života jednoznačným pozitivem. Když potom takový podíl starších lidí s Alzheimerem nebo podobných mozkovým nemocí snad ani neumí doufat v brzký infarkt. (25.05.2008)