Neznámá

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Drsné drama na pomezí thrilleru, které pro příběhové napětí neváhá využití šokantních flashbacků a z prvotního nepochopitelného jednání hlavní hrdinky postupně vyjdou najevo veškeré souvislosti. Nepřízeň osudu, strašák ve skříni a nevyřešená minulost jsou nosné mantinely silného příběhu. Kdysi mi někdo tento film doporučil jako "mindfuck", ale neřekl bych, že se jedná o tento případ. Neznámá tolik hlavu nezamotá, možná že bude pro někoho trochu delší, ale rozhodně stojí za to a nedá jen tak vydechnout. (19.01.2016)

Díky neustálému přísunu nových skutečností, které nás nutí k přehodnocování toho, co již víme, jde o thriller, jenž diváka nepřekvapí jednou nebo dvakrát, ale přibližně každých deset minut. Nečekané jsou například žánrové transformace, jichž Neznámá prodělá několika. Jen zdánlivě jde o psychologické drama založené na rape/revenge vzorci (o „rape“ ani „revenge“ zde přinejmenším zpočátku nejde). Role oběti a viníků jsou několikrát zrelativizovány a nelze jednoznačně klasifikovat, kdo komu víc ublížil. Scény, které by neobohacovaly vyprávění, ve filmu prakticky absentují. Ani flashbacky neslouží jenom k exploatačnímu vyobrazení bestialit, jež byly na hrdince páchány (kromě jejího těla jsou odhalovány také detaily o její identitě). Tornatore zatajuje a odhaluje informace s hitchcockovskou precizností. Ví, kdy v zájmu zesílení momentu překvapení nějakou skutečnost přeskočit a kdy nám na druhou stranu kvůli zintenzivnění napětí ukázat víc (interiérové záběry s více postavami a extrémní hloubkou pole, která opticky deformuje reálné prostorové vzdálenosti mezi figurami). Navíc předpokládá diváka ochotného k vlastní detektivní práci. Důležité informace neopakuje nebo neozřejmuje zcela. Tato nejistota pak nutí k vytváření vlastních hypotéz, na čem je založeno jedno z největších překvapení filmu (keyword: kudrnaté vlasy). Manipuluje-li režisér s námi, pak v zájmu zesílení překvapení a identifikace s hrdinkou. Každý detail podřizuje dramatickému napětí, na které se zde sází více než na pravděpodobnost a realismus. Také navenek velmi laciný vypravěčský manévr, kdy protagonistka zpravuje o svých činech jistou pasivní postavu (a jejím prostřednictvím také nás), je nakonec šikovně zužitkován. Opakovanými záběry točitého schodiště zvýrazněná spirálovitá struktura pak slastně napínavou žánrovku povyšuje na úvahu nad tím, nakolik naše minulá rozhodnutí determinují ta budoucí, a zdali bychom se vůbec odvážili činu, zvážit před každým životním rozhodnutím veškeré možné následky. 80% Zajímavé komentáře: Jordan, mm13 (23.04.2013)

Drsný snímek, vyprávějící dramatický příběh plný sexuálního násilí, otroctví, chamtivosti a odplaty. Ukrajinská dívka Irena se zoufale snaží uniknout před svou minulostí prostitutky a hledá práci v Itálii. Usadí se v jednom starém bytě a hned naproti získá dobře placenou práci uklízečky. Lidé kolem ji začnou brzy přijímat mezi sebe a Irena se sblíží i s chůvou bohaté rodiny, která má malou holčičkou jménem Tea. Co se zprvu může zdát jako náhoda, se později ukáže jako něco zcela jiného. Vysvětlení film poskytuje ve svém průběhu a prostřednictvím flashbacků postupně odhaluje Ireninu minulost. Nejen Irena vyniká kvalitním hereckými výkony, ale i její sadistický a ponurý pasák Muffa s vyholenou hlavou exceluje. Morricone odvedl na hudebním doprovodu výbornou práci a ve svých tónech střídá prvky dramatu, napětí, smutku a něžnosti. The Unknown Woman je ve výsledku nadstandardní psychologické drama s místy dusnou atmosférou zaměřené na Irenino hledání pravdy. (7/10) (17.08.2008)

Tradičně dobrá režie a kamera (Fabio Zamarion, viz též Nejvyšší nabídka), slabší scénář a hudba, nejslabší příběh. Signore Tornatore sice zůstává v rodné Itálii, ale své běsi si importuje z Ukrajiny (v Itálii přece něco takového není možné, je to civilizovaná země). La Sconosciuta (v překladu "Cizinka", též neznámá, anonymní osoba), která se neznámo kde naučila perfektně italsky, zná italskou kuchyni a italské zvyky, má za sebou temnou minulost na Ukrajině a tuto temnotu si vzala s sebou i na svou italskou misii. POZOR SPOILER: Zvláště pak, když se objeví zloduch, kterého na Ukrajině už jednou rozčtvrtila nůžkami, a nyní ho musí v Itálii dobít lopatou a potom ho tou lopatou ještě pohřbít. KONEC SPOILERU. Film nám bohudík podává i jiné, a pro mě zajímavější informace: jak se žije v italských činžovních domech, v rodině, ve školkách, na polici... Poznámka: Abych se skutečně ujistil, že Tornatore je výjimečný režisér, musel by mi natočit "Cittá invisibli (Neviditelná /nespatřená/ města)" Itala Calvina. (23.01.2018)