Děvočka i echo

Malá dívka Vika žije na břehu moře s dědečkem rybářem. Ten na staré dřevěné bárce odjíždí na moře a Vika zůstává sama. Ale nezoufá si. Žije v souladu s přírodou, je součástí mořského pobřeží, jeho zákoutí, ozvěn, jedná s naprostou přirozeností, narozdíl od party kluků se starým trazistorákem, která tu symbolizuje narušení celého souladu. Jeden z chlapců se zdá být možným přítelem, ale v mezní situaci Viku zklame. Teprve v průběhu děje se ukazuje, že to je poslední prázdninový den, kdy si pro Viku přijede otec a s ním nakonec dívka odjíždí domů. Příjemný černobílý snímek byl natočen v Litvě (někdejší součásti Sovětského svazu) za komunistické éry bez politického balastu, což ho jako jeden z mála činí výjimečným. (xargos)