Žezelotebon

"Žezelotebon" je uhrančivý film, jenž v sobě bezešvě spojuje ostré protiklady - je současně epickým dobrodružstvím i niternou cestou za nalezení podstaty vlastní duše, melancholickým pojednáním o mizejících zákoutích i agresivní obžalobou zkaženosti velkoměst, rozpustile dětskou fantazií i drásavým dramatem. Vyprávění jako by se odehrávalo na rozhraní mezi černou a bílou ve znaku pro jin a jang, které se současně sváří i harmonicky doplňují. Podobně také vizuální stránka obsáhne strohou kresbu postav i lyricky rozevláté pastelkové črty, které obojí rozanimována do fluidně dynamické podoby před detailními, až hyperrealistickými pozadími. Samotná čtvrť Takaramači, neboli Město pokladů, má podobu popartově surreálního světa, kde se bok po boku vyskytují prvky z různých kultur, náboženství i popkulturních tradic, které se prolínají do nového hravého celku podobně jako slabiky v názvu samotného filmu (původní titul je přesmyčka japonského výrazu pro železobeton). (11.07.2013)

Na amerického autora v japonskom anime svete ide určite o zaujímavý film. Pre fajnšmekrov tohto žánru asi sklamanie, no pre nezainteresovaných divákov vcelku vážny až psychologický zážitok. Film rozhodne nejde na efekt prepracovaných detailov či akčných scén, ale hľadá výtvarnú skratku v duševných pochodoch hlavných postáv. Posolstvo "Buď šťastný, buď šťastný" je detský naivné a večné platné...90% (10.03.2013)

Ani nevím, čím začít - co vyzdvihnout jako první: dokonalou animaci a tisíc detailů ukrytých v každém filmovém okénku? Šokující příběh dvou ze společnosti vyčnívajících chlapců? Slovní komplexnost, která si v ničem nezadá s filozofickými sci-fi romány? Anebo perfektní soundtrack, který zdaleka nejlépe šlape v napínavých scénách? Je toho hodně... Kdybych ale měl nejvýše vyzdvihnout jedinou chuťovku, nejpíše by vyhrál ten pocit neustálého přemítání nad dějem, který film přináší. Připadal jsem si jako v kino-automatu, jak mne režisér nutil dávat si postupně střípky skládačky dohromady. Každých pět minut se tu na diváka vyvalí ohromující množství důvtipných dialogů a chytrých (neotravujících) mouder, až se z toho točí hlava. Tekkonkinkreet je zdaleka nejvíce o tom, jak hluboce spolu dokážou být propojeni dva naprosto odlišní lidé. Je to příběh o hledání, porozumění, oběti, lásce, a mezi tím vším se o slovo hlásí i nesmírně nabušené akční spider-manovské scény spolu s nefalšovaným klučičím dobrodružným duchem. A je to smutné - moc. Kdybych měl poukázat na jeden z rysů, jak se pozná skutečně dobrý film, řekl bych: dobrý film je ten, při jehož objevování jsi na začátku nadšený a nedýcháš napětím, uprostřed mírně tápeš, a ke konci se bouřkovými mračny proderou nesmělé sluneční paprsky... a pak je tu konec samotný, který tě posadí po zbytek dne na p*del. (27.06.2010)

Tekkon Kinkreet je jedno z nejlepších anime. které jsem viděl. Film mě postupně dostal a to i přesto, že ze začátku působil nezáživně a moc mi ze začátku nesedla kresba a animace postav. V tomto anime, je ale úžasný svět, který vás vtáhne a ohromuje každým záběrem, protože co se týče prostředí tak každý záběr je nejen vypiplaný, ale hlavně úchvatný. To však u anime není nic neobvyklého, jenomže Tekkon Kinkreet má zároveň snvělý a napínavý příběh s fantastickým finále, které je opravdu strhující. (23.05.2011)

To, že japonské anime vizuálně i příběhově vyráží dech je už skoro samozřejmost ale ne každý projekt se povede. To přesně platí pro "Tekkon kinkreet". Co se týká příběhu, tak ten je na jednu stranu celkem jednoduchý a lineární ale na tu druhou je v něm spousta psychedelických výjevů, že divák občas nemá šanci vědět co, že se na obrazovce zrovna děje. Ani animace nepatří k nejlepším a kdo je zvyklý na vizuální fantazie z Miyzakiho filmů bude velice zklamán. Animace je až překvapivě strohá a nějaké detaily by člověk hledal marně. V čem ale film určitě vyniká je těch pár akčních scén, které se opravdu povedly a dokazují, že tento snímek opravdu není pro děti. Všehovšudy průměrný animák, který potěší hlavně skalní fanoušky japonských anime filmů. (13.05.2009)