Otošimono

Pár napínavých chvílí, ale bohužel bez pořádných lekacích scén a atmosféry, jak bych si sám představoval. Závěr není nejhorší, ale nepřipadá mi Ghost Train jako horor, ale spíše jako thriller. Vše začíná nálezem jízdenky a náramkem, potom se objeví duch a snaží se všechny zabít. Je to bohužel jen klišé záležitost bez pořádného nápadu. Jsou daleko horší horory, ale i daleko lepší... 5/10 = 55% (12.07.2011)

Vlaková nádraží, stanice a tunely metra, nástupiště mají podle mého názoru dost nevyužitý hororový potenciál. Takový Silent Hill 3 a pobíhání po stanici podzemky mělo něco do sebe. Ghost train vypadal, že by mohl mezi tyto málo časté snímky z prostředí metra nebo vlaků zapadnout. Ze začátku se začnou rozvíjet dvě nebo spíš tři linie příběhu, které se jak tomu tak už bývá později spojí v jednu. Spolužák sestry hlavní hrdinky na nástupišti nalezne lístek na vlak a po chvíli je z toho poměrně vyděšen, neboť mu podivnou osobou bylo sděleno, že musí zemřít. Zanedlouho je pohřešován a sestra hlavní hrdinky následně po nalezení stejné jízdenky zmizí taky. Starší sestra tedy začíná pátrání. Mezitím mladý řidič vlaku, který zahlédl něco podivného na kolejích, zastavuje uprostřed tunelu. Při bližším průzkumu však nic neobjevuje a protože takto zbytečně plaší cestující je degradován na kancelářskou práci mj. jako hlídač a správce ztrát a nálezů. Takto se potká s naší hrdinkou, kterou pátrání po její sestře zavede právě do odělní ztrát a nálezů, kde objeví že osudná nalezená jízdenka tu v záznamech figuruje až příliš často. Řidič vlaku se od svého staršího kolegy doslýchá o tajemném tunelu, se kterým není něco v pořádku... A naše dvojka spolu s několika dalšími pomocníky všemu pomalu přichází na kloub. Příběh a provedení je viditelně "béčkové", ale důraz na vylekání diváka a nastolení atmosféry tu je cítit. Samozřejmě nepůjde o konkurenci Ju-onu, ale pokud člověk neočekává příliš, tak film svojí funkci plní. Hororové momenty jsou postaveny spíš na momentu překvapení, takže sem tam se dočkáte podpásové lekačky a záběry na některé duchy nepůsobí tak strašidelně jak asi působit měly, ale to u tohoto typu filmů docela běžné. Pokud vám nevadí, že nic moc nového se tu neobjeví, tak by vás film neměl urazit, protože pár poměrně solidních scén se tu najde. Opravdu velkým krokem vedle bych ale nazval pár pokusů o dojemnost například při telefoním rozhovoru, kdy se naše vzrorná hrdinka díky událostem filmu skamarádí se spolužačkou, která ji dříve přehlížela, protože pro ní nebyla dost in. Obě dívky se rozbrečí... a celý tozhovor je tak umělý... dlouhý... laciný... Japonci tohle možná vyžadují, ale v béčku s poměrně slušnou atmosférou tahla dojemnost působí jak pěst na oko. Každopádně při vynechání filmu o nic nepřijdete, ale nenáročného fandu hororů a tím spíš těch japonských by film mohl na hodinu a půl obstojně zabavit. (30.07.2007)

Ony ty japonské horory jsou jak přes kopírák a nejčastěji v nich leze nějaká černě oděná ženská různými směry, a tenhle není výjimkou. Navíc se tu postavy chovají jak padlé na hlavu, a řekl bych že i o něco víc, než v běžných japonských hororech, ale třeba Japonci už fakt děsně zblbli, co já vím. Jen pro příklad - kamarádka jde do metra, kde jí hrozí bezprostřední smrt od zlého monstra, a současně má vaše máma v nemocnici další z několika záchvatů - a máme zde Sophiinu volbu a samozřejmě holka nechá kamarádku jít na smrt. Nebo - zjistíte, že kamarádce hrozí nebezpečí, volá vám a řekne, kde je, a vy jedete za nějakým zaměstnancem metra z něho vypáčit informace. Do toho jsou vloženy slzopudné a dojemné a pro jistotu ke konci zopakované scény, že i šprtka a rebelka mohou být nakonec kamarádkami, aź jeden slzičku uroní. Pokud jde o samotný příběh, na konci mi nebylo jasné, co vlastně chtěla vrátit (když už to sama několikrát měla a mohla mít), a i když ty podzemní tunely vypadaly zajímavě, nijak víc se s nimi nehrálo, takže zůstalo jen u náznaku nějaké lidi v metru obětující sekty, ale i to si hodně, hodně domýšlím. Detaily typu, jak to a proč jako jediná zůstala živá jen ta sestřička, nebo jak se stihla během pěti minut, které její kamarádce tak maximálně mohlo trvat vlézt do metra, dostala holka mezitím do nemocnice, pokecat s mamkou a zase odejít, případně proč při pátrání jednou jdou pěšky, pak jedou autem, aby se zas někde otočili a jeli zpět, ty už raději neřeším. Navíc ty holky japonské začínají nějak boubelatět, prdele mají jak vozy a stehna tlustá, takže už jen anime velkýma oříškovýma očima to na mne neuhrajou. Celé to má navíc strašně roztříštěné tempo, kdy se odehraje nějaká zajímavá scéna, ale pak to nikdo neřeší a všichni se tváří, jako že pohoda a povídají si o ničem. Ani to metro není až tak využité, jak jsem doufal, když jsem si přečetl nástin děje filmu. (02.10.2020)

Ničím převratná, spíše taková televizní duchařina, která občas dokáže pocuchat nervy, i když nijak traumatizující zážitek to v globálu určitě není. Příběh filmu je dle tradice japonské filmové školy trošku zmatený a i když se ve finále ledacos objasní, některé jinotaje zůstanou zastřeny tajemstvím. Osobně jsem čekal na konci nějaký překvapivý turn-over, no nestalo se. Docela povedená je image bubáků – bohužel ty ve filmu uvidíme opravdu jen velmi zřídka, což je velká škoda. Je to zkrátka solidní duchařina, která ale jako horor moc nefunguje – to by tento film musel být daleko temnější a zlověstnější. Každopádně to neurazilo, ale že bych to musel vidět dvakrát... (10.11.2012)

Úžasně mrazivá a japonským klišé se vymykající hororová paráda. Otoshimono má všechno, co čekáte od dobrého hororu - hodně opravdového strachu, trochu lekaček, slušný pozadní příběh a postavy, které si diváka získají. To ostatní? Možná to v Otoshimonu chybí. Vadí to? Ne, tenhle film má všechno co potřebuje, aby byl dokonalý. (26.09.2007)