Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Animace a zpracovani je nadherne a velmi originalni ( za ni ctvrta hvezdicka ), kdyz ne ve svete, tak u nas urcite. Dejova linie neni nijak komplikovana, spousta napadu kolem a zkoumani ledabyle pohozenych veci vsak muze hezky odvadet od scenare. Jen presne nevim, pro koho je toto dilko urceno. Me uspokojilo. (21.02.2011)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Hermína Týrlová by měla určitě radost,já už méně. Nebýt Bártovy předchozí tvorby ,bylo by to u mě určitě na sto procent. Ovšem chápu,že sehnat nyní peníze na kratší a ponurejší dílko o něčem není sranda. Mít na to ,rád bych si připlatil třeba na Poslední lup ll.,nebo něco. Ale nemám,co nadělám,-nic moc a tak alespoň dík za tu už málo vídanou animaci a zbírčičku toho všemožnýho půdního šuntu,který i já mám tak rád. (09.05.2010)

Velice pěkná a nápaditá pohádka pro dospělé. Mně osobně se velice líbilo nápadité využití různých věcí na staré zaprášené půdě. Film má díky tomu svou krásnou poetiku, i když nehýří nejlepšími efekty a nejmodernější animací. Navíc jde o otevřenou kritiku všech totalit a absolutní moci nad jakýmkoliv člověkem - to nepovažuju za rýpání se v minulosti, ale za stále aktuální hrozbu, které je potřeba se bránit, především správným nastavením hodnot. Z postav se mi nejvíc líbila Pomněnka, která udržovala "rodinný krb", a proto taky nikdo neváhal pro její záchranu něco obětovat. Z mého pohledu velice pěkné a pohádkové - dobro je tu dobré a zlo zlé. Jak film působí na děti nemohu bohužel posoudit, ty naše jsou ještě příliš malé :-) Zajímavé komentáře: kinej, rikitiki, gudaulin, D. Moore, Slarque. (22.03.2013)

Pohádka, nebo chcete-li fantasy, Jířího Barty z kouzelného a svébytného světa na jedné půdě razantně připomíná status Česka jako mocnosti v oblasti loutkových filmů. Barta vytvořil celou armádu originálních postav a postaviček, přičemž se nebál příběhu s jednoduchou strukturou vtisknout temnější prvky. Výsledek pak sice působí trochu depresivně „jako z 80. let“. Ale kouzlo zůstává. (18.03.2010)