Rembrandtova Noční hlídka

Film, povětšinou s pomocí statické kamery a se záběry jako pohledy na jeviště, vypráví různé příběhy. Ten hlavní příběh mluví o zavraždění jednoho z mušketýrů, které Rembrandt van Rijn zakomponoval do obrazu. Téměř dvě a půl hodiny trvající podívaná je na postavy povětšinou v šerosvitu přecházející z jedné scény do druhé, z obrazu do dalšího obrazu, z dějství do dějství. Samotná Rembrandtova malba, Noční hlídka, je ve filmu označena jako divadlo. A ten divadelní způsob podání mě ubíjel. (27.01.2012)

Člověk, který psal dialogy pro tento ZBYTEČNÝ paskvil by se měl léčit, chybí obsah, chybí smysl a 2 hodiny 20 minut vydrží možná jen ten největší artový abonent (upozorňuju, že záležitosti typu Stalker jsem si užíval do posledního ždibíčku, nerad bych byl později označen za akčního rádomila Willisovského typu). Ne. 2/10 PS: PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ JE VHODNÉ SLOVO (25.12.2008)

Greenaway se zde vrátil ke svému starému tématu: jak umění ovlivňuje život a naopak, resp. umění jako "labyrint" skrývající důkaz zločinu. V mnohém se podobá své celovečerní prvotině Umělcova smouva (The Draughtsman's Contract) a řadí se svým obsahem mezi takové filmy jako je Antonioniho Zvětšenina (Blow-Up). Rembrandtovu Noční hlídku ovšem nelze lehce přirovnat ani ke Zvětšenině ani k Umělcově smlouvě - je naprosto jiná. Renesanční osobnost Petera Greenawaye předvádí své precizně promyšlené obrazové rébusy, které nejsou lehce stravitelné a jsou záměrně koncipované tak, aby je byl divák pro jejich adekvátní "uchopení" nucen zhlédnout vícekrát. Noční hlídka je obsahově možná pro diváka více přístupnější, urč. způsobem "lehčí" než mnohé jeho předchozí filmy, ovšem o to je působivější jako alegorie (lze brát jako alegorii historickou nebo alegorii morálky). Co se týká vizuální stránky - stylizace "šerosvitových" záběrů je velice zdařilá. (17.02.2009)

Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. (17.02.2009)

Peter Greenaway často používá divadelní stylizaci, ale k málokterému filmu to sedí tak výborně jako k tomuto. Díky tomu nevadí, ani že jsou herci (herečky) starší než postavy, které hrají. Kdybych nebyl naprostý ignorant v oblasti výtvarného umění a mohl tedy ocenit i vizuální podobu filmu, nejspíš by to bylo za plný počet! (05.01.2013)