Rembrandtova Noční hlídka

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. (17.02.2009)

Greenawayův styl se za ta léta přece jen proměňuje, mám ten pocit. Nepřerušované dlouhé celkové záběry, které dominovaly jeho nejslavnějším filmům v uplynulých dvou dekádách jsou v Rembrandtově noční hlídce výrazně častěji prostřihovány se záběry detailními. (Klasická scéna v tomto filmu pak má podobu: velký záběr, detail, velký záběr, velký detail, velký záběr - atd. Což je ovšem také celkem svérázné.) Co se v Greenawayově rukopisu naopak nezměnilo jsou téma a tempo. Opět se zde cetkáváme s tradičními greenawayovskými otázkami: Jaký je vztah mezi uměním a realitou? Nakolik umění (obraz) ovlivňuje realitu (dobový kontext) a nakolik naopak realita zasahuje do umění? Greenawayovy filmy si nepotrpí na složité zápletky a ani Rembrandtova noční hlídka není výjimkou. Historka o vraždě jednoho z portrétovaných je spíše záminkou pro spřádání výše naznačených "hlubších" úvah. Tempo filmu je greenawayovsky rozvláčné, meditativní, a souzní s režisérovou dlouhodobou zálibou v komplikované, pozvolna se rozvíjející a pohybující "divadelní" mizanscéně (v tomto případě plné odkazů na barokní malířství) na úkor časoprostorové zkratky, kterou by mohl poskytnout častější střih. Scénář je plný brilatních dialogů a výroků (např. rozprava mezi Rembrandtem a jeho ženou ze začátku filmu na téma "Jak bys slepci popsala červenou barvu?"). Hudba Poláka Wlodzimierza Pawlika svou drásavou naléhavostí připomene soundtracky k starším režisérovým filmům od Michaela Nymana. Greenawayovsky precizní (pochválen budiž jeho výběr a usměrňování kameramanů) zůstává rámování obrazů, jejich vnitřní kompozice a práce s barvou a nasvícením scén. (18.10.2008)

Peter Greenaway si "Rembrandtovou Noční hlídkou" napsal a zrežíroval svého Amadea - totiž stejně jako Miloš Forman, i on vskutku působivě provázal svět vysokého umění, se zločinem starým jako lidstvo samo, se sprostou, zbabělou, zbytečnou vraždou! A to umně, umně! Pakliže bych se musel k jednomu za dvou zmiňovaných filmů vracet, nechal bych si opětovně naskicovat příběh té pekelné domobrany! 80% (21.07.2016)

Pro mě jako filmová událost roku 08. Stejně jako Kubrick v Berry Lyndonovi tady Greenaway tematizoval výtvarné umění jako prostředek filmového vyjadřování a jako výrazový prvek jej dotáhl do dosud neobjevených pozic; nevím, jestli ještě někdo o tom takto uvažoval. Se zcela nezaměnitelným rukopisem filmového divadla tomu Greenaway dodává podle mě ještě další dimenzi. A když někdo řekne, proč tedy Nightwatching neudělal jako divadlo, tak jednoduše proto, že film poskytuje spoustu věcí, které Greenaway dokáže výborně využít. Navíc bych upozornil na doprovodný film-dokument, Greenawayův, o tomto Rembrandtově obraze Noční hlídka, který se náhodou objevil letos na AFu v Olomouci, http://www.csfd.cz/film/250800-rembrandts-jaccuse/, ale ten tady nehodnotím, když jsem ho bohužel neviděl celý, protože jsem pak šel na koncert Sunshine (to jsou rozdíly). (27.05.2009)