Václav

Vlna lidských dramat cloumá českou kinematogafií od příchodu třetího milénia. Různé příběhy ze života jsou, zdá se, pro naše filmaře nejatraktivnější, a já bych k tomu neřekl ani popel... pokud by mě alespoň některý z nich chytl za srdce. Asi nejlépe je na tom Slámova tvorba (Štěstí se mi líbilo moc), jinak mi příběhy lidských životů dnešní doby přijdou veskrze průměrné. Václav rozhodně není špatným filmem; stejně jako celá zmíněná vlna se opírá o slušnou technickou stránku, výborné herecké výkony a příběh, který neoslní, ale bude nám přinejmenším povědomým. A to je asi tak všechno. Hezké, upřímné, divácky vděčné, ale pro mou osobu bez většího efektu. (21.12.2008)

Vejdělek překvapil a v režijním žebříčku opět o kousíček postoupil. Jeho třetí film už působí celistvěji (ačkoliv to bude z větší části zásluha Marka Epsteina) než ty předchozí a Ivan Trojan hraje perfektně. Vtipné momenty skvěle podtrhuje Muchova hudba, dramatické momenty už fungují hůře, především v závěru. 7/10 (08.12.2007)

Sázka na jistotu? Nevím. Dle mého slušný evropský zástupce, který nejednou hluboce dojme i vyvolá rozpaky. Až biblická konfliktovost dvou bratrů, série komediálních výstřelků, které musí nějak skončit, dramaturgická nerozvážnost, podmanivá hudba Jana P. Muchova, retroúčesy, spolehlivý Ivan Trojan bez pevně dané diagnózy (což ho v mnohém limituje). Šluknovský rodák Jiří Vejdělek je momentálně v kurzu, takže uvidíme, jak se udrží a kam (ne)sklouzne. Ve Václavovi je to ale všechno tak nějak na půl, filmové, nikoli niterní. Za hranice s tím ale rozhodně můžeme!! 70% (11.01.2009)

Úvodní „afektovanost v seně“ mi úplně nesedla, ale postupně jsem si začal na hlavní postavu zvykat, brát ji takovou jaká je, sympatizovat s ní a naplno jí fandit. Václava litujete (tedy, jistě ne každý), jde o hrdinu dojímavého a takový je i film (stejně jako hudba Muchowa). U tohoto typu vyvolávaných emocí nezřídka hrozí, že se divák dojímá a najednou si začne uvědomovat, že je citově vydírán (nebo to ani nepostřehne). A určitý kalkul je zřejmě přítomný i ve Václavovi, mě to však nijak nerušilo, necítil jsem se filmaři citově znásilňován. A příběh mi nepřišel ani tak moc pohádkový (tedy, dění ve vězení působilo uměle a dovětek celkový dojem lehce pokazil, ale ne až tak moc, okolnost ohledně petice diváka zase vrátila zpátky do reality). Zřejmě nadhodnocuju, avšak film mě dokázal pobavit, nenudil a nabídl mi perfektního Trojana, takže to vidím na slušné 4*. (09.06.2014)

S režisérem Vejdělkem si moc nerozumím a jeho poslední tituly mě míjí velkým obloukem. Třemi hvězdičkami u Václava asi dosáhl svého maxima, které s největší pravděpodobností nikdy nepřekoná. Podobná kontroverzní látka byla ve světové kinematografii a dokonce i u nás zpracována mnohokrát a ve většině případů výrazně přesvědčivěji a s větší emocionální silou. Na druhou stranu se Vejdělek může opřít o velká jména hned dvou hereckých generací. Emília Vašáryová je v roli matky výborná a Ivan Trojan dokazuje, že je velkou hvězdou současné české kinematografie. Tady se neshodnu se svým oblíbeným uživatelem nascendim - Trojan je v roli psychicky nevyrovnaného vesnického trouby dokonale přirozený a uvěřitelný. Sem tam to drhne ve scénáři, ale v rámci české kinematografie první dekády nového tisíciletí je to, obávám se, solidní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (20.03.2015)