Křižovatka osudu

Přesto, že je hra na city sprostě prvoplánovitá a celý film nezadržitelně směřuje k prachsprostému ždímání emocí, tak jsem se dojetí na konci neubránil. Rails & Ties jsou povedeným dramatem s kvalitními herci. Už jen samotný Kevin Bacon je zárukou dobré podívané, navíc mu brilantně asistuje Marcia Gay Harden. Někomu může "příběh" připadat šíleně uslzený, někdo se může pozastavit nad mnoha děrami ve scénáři a nereálným chováním charakterů... Já jsem snímku vyčítal všechny tři věci, a přesto jsem po jeho skončení nelitoval příjemně strávené hodiny a půl. Bacon by se měl soustředit na dramata, ne se každý rok nepochopitelně zahazovat s průměrnými komediemi. (14.03.2010)

Dojemný a citlivě natočený příběh o bolesti, ztrátě a naději, o tom jak je život křehký a plný neobvyklostí. Díky výborným hereckým výkonům, zejména Kevina Bacona, dobře napsaným dialogům, a také díky citlivé režii, která se nesnažila vydírat ani exhibovat, ale spíš nenápadně vést emocemi jednotlivých postav, jsem se v každý moment dokázal nejen do kterékoli postavy vcítit, ale současně také o jejích pocitech s odstupem uvažovat. Když se vyšetřovatel ptá Toma: "Kdybyste to celé mohl udělat znovu, udělal byste to jinak?" a on po chvilce váhání odpoví "Znovu to udělat nemůžu." není to jen o kontrétní situaci na kolejích, je to o celém jeho životě, je to o životě nás všech, je to o tom, co mnozí pochopí až příliš pozdě. Pokud někdo tomuto filmu, plnému drobných a nenápadně roztroušených myšlenek nejen o životě, smrti a vztazích, vyčítá předvídatelnost nebo nedostatek překvapivých zvratů, pak je poněkud mimo a zjevně nepochopil co a proč se před ním odehrává. (09.03.2010)

Pokud chcete vidět, jak vypadá filmové vydírání, Křižovatka osudu je tím nejlepším příkladem, který se v poslední době objevil. Má to přesně všechno na co může tak naivní divák naletět. Tuny emocí, příběh, který je tak strašně vážný, herci, kteří mají neustále mokré oči nebo jemné tóny piána neustále hrající patetickou, straaaašně smutnou hudbu, plnou procítění a já nevím čeho všeho ještě... Jenže za tím vším prostě nic není. A nic nového vám ten film nedá. Jen to, že se dokážete krásně dojmout sami nad sebou z toho, že jste k takovému tématu citliví, což je přesná charakteristika fimového kýče. That´s all. Pokud na to chcete opravdu koukat, dobře přemýšlejte co a jak vám to film ukazuje. A možná budete stejně znechuceni jako já... (Film zastaven po 20ti minutách, už jsem to nevydržel.) (31.10.2008)

Velmi pěkné drama o tom, co je v životě nejdůležitější... Musím se přiznat, že mám takovéhle filmy rád, i když mi tam možná trochu něco chybělo, tak přesto velmi silné čtyři hvězdy, dobrý námět a krásný, silný příběh s výbornými herci... // ''Nebojím se smrti. Ale pocit, že jsem nežila... ten mě fakt děsí.'' (18.04.2010)

Připravte se na to, že ve filmu se hodně brečí. Každá z hlavních postav brečí hned několikrát a pár z nich občas předvede i slušný záchvat vzteku. Ve vážně pojatém filmu o smrti a umírání nejde čekat třeskutou komiku. Snímek je takový úhledný, emoce jsou sice vypjaté, ale umírání je podáno s melancholickou elegancí a od druhé půlky snímku se objeví i naděje. /můj komentář č. 5500/ (04.09.2015)