Karamazovi

Představení bez opony, bez potlesku. Syrové, špinavé, avšak o hodně životnější než na divadle. Vím o čem mluvím, protože tam mě kdysi tahle adaptace nedokázala pohltit a dokonce jsem na chvilku usnul. Takže od Trojana, Zelenky a spol jsem dostal druhou šanci vidět Karamazovi alespoň zpoza obrazovky. Naštěstí atmosféra polských železáren, místa jak stvořeného pro tragédii, je velkou devizou vtáhnout diváka do děje a Dostojevského hru tak lépe pochopit. Jednotlivé postavy tu nesvazuje minimum prostoru, svoje role tak rozehrávají ve velkém stylu, přesto jsem se někdy z toho prolínání zkoušky s realitou cítil zmateně .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (03.04.2015)

...a všechno mu bude dovoleno! aneb ne každý, kdo hraje v Ulici nebo Ordinaci se automaticky stává degenem bez mozku a hereckých schopností. To, že je v oněch seriálových perlách televizní zábavy (:PPPP) nepotřebujete, je jiná věc;) A co tím tedy chci říct - až se Igor Chmela zeptá, proč mají trpět nevinní, pochopíte jeho nihilistického ateistu. Bratři Karamazovi jsou nadčasovým dílem o asi tak patnácti rozměrech a předmětech úvah, a Petr Zelenka je vzal tak, jak je hraje Dejvické divadlo (a taky trochu Husa Na Provázku) a použil je pro svůj vlastní záměr - důrazně nám sdělit, že stále ještě jsme všichni Karamazovi. Pročež ti, kdo si myslí, že ono heslo filmu je jen další komerční kalkul, by si měli Dostojevského dílo přečíst nebo jej zhlédnout, neboť nevědí, co činí. Onen záměr ozvláštnil mimo inscenaci stojícími komediálními prvky, které kontrastem vytvářejí až absurdní dojem - za vysvětlení toho nejšílenějšího kousku (loutkoherecká vsuvka) budiž panu režisérovi a potažmo hradeckému kinu Centrál, které nám dalo možnost vidět Karamazovy v předpremiéře právě za účasti Petra Zelenky, tisíceré díky. Osobně bych slintal blahem, kdyby se celá ta tvůrčí parta sebrala a jela to natočit ještě jednou, tentokrát jen a pouze jako nastudování Dostojevského velkorománu. Bylo by to něco naprosto jiného než je tento film (a contrario - nečekejte, že tenhle film jsou Bratři Karamazovi!!!) a bylo by to úžasné... A ano, říkám to zčásti proto, že normálně s tímhle kusem nemají dvě uhrančivě krásné a herecky schopné ženštiny, jmenovitě Michaela Badinková a Lenka Krobotová, nic společného, a že v Zelenkově filmu naplno ukazují, co v nich je - a věřte, že toho není málo. No dobře no, Lucie Žáčková předvádí malou českou Helenu Bonham Carter, ale ji narozdíl od dvou prve uvedených neznám a neobdivuju;) Ale zpět k věci - kvůli větší porci Bratrů Karamazových bych snesl tenhle neskutečně nádherně nasnímaný, ozvučený a ohudebněný spektákl klidně o hodinu delší. Leccos mimo jeviště by pak dávalo větší smysl;) Nicméně i v téhle podobě jde o dílo, při němž běhá mráz po zádech a slabší povahy na konci nezvládají nával emocí. Doufám, že tenhle film naprosto zválcuje České Lvy, protože minimálně za hudbu, střih, zvuk a mužské role by si jimi ocenit zasloužil. Hřímající Ivan Trojan, šklebící se Radek Holub a omdlívající Martin Myšička, stejně jako hrdý David Novotný, chladně šílený Igor Chmela, zhýralá Lenka Krobotová, naivní Michaela Badinková, zdrcení Jan Kolařík a Andrzej Mastalerz, ti všichni mi zůstanou v paměti hodně, hodně dlouho. 100% (22.04.2008)

Ptám se tě naposledy! Je bůh?! Spojit film a divadlo v jedno. Spojit tyto dva tak odlišné a zároveň stejné aspekty, že člověk ani netuší, kdy se hraje a kdy je to skutečnost. Spojit to tak, že se člověk při sledování pomaličku dostává do kolosální deprese, jenž vrcholí smrtí a smutkem? Petru Zelenkovi se to povedlo. Skvěle napsaný scénář, chytlavá hudba a naprosto úžasní herci (nezapomenutelný Trojan). Depresivní atmosféra odporné slevárny se zažere do hlavy, do duše a nepustí do závěrečných titulků. Experiment? Ano, ale kurevsky vydařený! (10.12.2008)

Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. (13.02.2013)