Karamazovi

Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? (22.11.2008)

Zase depka. Čím to, že já se v poslední době pořád dívám jenom na samé depresivní filmy? Přitom jsem od Petra Zelenky a jeho přátel čekala na konci filmu podobné zadostiučinění a naplnění jako u Roku ďábla. Inu, dostala jsem tedy jiný způsob vyždímání duše a aspoň mám nad čím zase hodně dlouho přemýšlet. Poslední scéna dua Chmela-Trojan skvostná. ♥♥♥ "Člověk pochopí, že je smrtelný; že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt, a přijme ji rád. Bude jako bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno!" (26.05.2008)

Dostojevského fikce plná rozsáhlých popisných pasáží, košatého vyjadřování a filozofických úvah jde tak trochu mimo mě. Četl jsem, ale určitě ne dobrovolně. Pražští herci z Dejvického divadla zrovna přijeli do krakovských oceláren sehrát adaptaci náročné hry. Čeká je tovární generálka, hrají jak o život, přičemž tu a tam tvůrci přihodí krátké epizody z „reality“. Továrna s odstavenými stroji je atraktivním prostředím, kterému navíc další body přinášejí samotní herci. Výsledek má své kvality, ač si nemyslím, že zrovna tenhle ojedinělý Zelenkův kus slupne „běžný“ divák. Filmové zjevení ano, mně se ale nestrefilo do vkusu. (15.02.2020)

Obrazově silná, herecky dobře vyvážená, scénáristicky lehce nadprůměrná, ale jinak absolutně zbytečná reklama na dejvické divadlo, jejíž největší vadou je nedostatek výraznějších vedlejších linek, kterých je v porovnání s ústřední zkouškou Dostojevského "pro mě nudné, leč skvěle odehrané" hry zatraceně málo. Méně keců a více životních trablů jednotlivých postav (s výjimkou lacině podstrčeného údržbáře) by Karamazovým v tomto případě bodlo víc než cokoliv jiného. (14.04.2008)

Jako divadelní hra musejí být Karamazovi jedinečnou podívanou. Z některých hereckých výstupů šel mráz po zádech. Avšak pro svou statičnost, i přes snahu Petra Zelenky o dynamickou kameru, na mě filmová podoba působila až moc rozvláčně. Čili si to shrňme; smekám před herci, leč z filmu jako takového jsem mírně rozpačitý. (21.02.2011)