Smrtící spojení

Musím říct, že první dvě třetiny filmu jsem silně uvažoval o mnohem horším hodnocení. Tvůrci předhazují titulní ženskou hrdinku napospas tmě a zrcadlům tak vehementně, že už po půlhodině začne zdejší bububu pěkně nudit. Vyjímkou je perfektní scéna na pláži. Zatímco jiné asijské duchařiny ale často spoléhají na zápletku kolem koncentrované nenávisti a záhrobního zla, zde přijde v závěrečné části zdařilý zvrat. "Duchařské" scény jsou odůvodněné, dalo by se říct, že i racionálně vysvětlené (hehe), a i když následná thrillerová sekvence není ničím světoborným, odstraňuje spolehlivě pachuť prvních dvou třetin. 5/10 (19.01.2009)

Asijské a hlavně Japonské horory jsou z velké části o duchách, přízracích atd. zakládající hlavně na atmosféře, strachu, mrazení v zádech a ne o potocích krve, hladnokrevných vyvražďovačkách atd... Daří se jim to a Faet je toho příkladem... Takové filmy vyhledávám... Jak píše v jednom rozhovoru sám Hideo Nakata (Kruh) - "Samozřejmě nestačí jenom diváky lekat, pustit nahlas zvuk, připravit si dramatickou hudbu a potom strašidlo, které vybafne za rohem. Potřebujete mít hlavně zajímavý, zobecňující příběh. V poslední řadě musíte vyvolat atmosféru děsu, psychického teroru - potom nemusí být horory ani skutečně "krvavé"." Není to snad tak trochu případ právě Faet? Příběh dobrý je, dvojčat je na zemi hodně a situace z filmu se stát podle mě může. Myslím situaci Weeho, Pim a Ploy... Nicméně i na to ostatní osobně věřím, ale ne všichni samozřejmě. Na základě tohoto byl pro mě snímek velice napínavý, někdy i nervy drásající... Snímek se mi velice líbil, skvělá atmosféra, pro mě dobré herecké výkony a příběh byl s nadsázkou "jako ze života"... Uživatel obitus sice píše, že tam byla jen "tři bafnutí", ale osobně nepotřebuji aby na mě v každé scéně něco baflo, či měl někdo něco useklé... Dobře spracovaná, nervy drásající scéna při které budete mít mrazení v zádech a budete "přikovaní" k sedačce je pro mě daleko větší zážitek.... Doufám že páni režiséři úspěšného Shuttera a tohoto snímku natočí podobné dílko... Jen tak dál! (22.11.2008)

Film Alone je takovým neškodným thajským hororem, který příliš nevyděsí za to ovšem docela zaujme svým dějem. Ten je místy velice barvitý a v některých scénách opravdu atmosféra graduje ve velkém stylu, jenže bohužel těchto pasáží je velmi málo. Ve své podstatě jde jen o další tuctovou duchařinu, ve které figuruje dívka s černými vlasy a tenhle asijský fenomén mě už přestává pomalu bavit. Ve skrytu duše doufám, že už zase vymyslí něco nového, ale musí to být velmi rychle. Na tohle by se neměli dívat žádné siamské dvojčata, protože by z toho mohli mít i menší psychické trauma. Pro mě je tenhle film trošku lepším průměrem (24.03.2010)

Celkme vydařená duchařina s jedním docela "hearthsttoping" momentem. moc jsem od začátku nečekal a ze začátku jsem ani moc nedostal ale postupem času jsem se bavil. Hlavní co mucím pochválit je konec ten je skvěle natočen a hudba kterou přidaly je naprosto uchvatná. Herce asi moc nepochválím protože sice zahrály co měly ale prostě mi moc nesedly. Překvapivá pointa u mě bohužel moc nezafungovala protože jsem to tak trochu tušil. Film sám o sobě nemá žádné větší poslání a ani se na něj asi už nepodívám ale je na jedno zkouknutí je výborný. Takže za 3*. (08.01.2011)

Siamese Dream. Je celkem pochopitelné, že horor o siamských dvojčatech představuje thajský vývozní artikl. Až na několik sympatických a méně humpoláckých metafor a symbolů, jimiž děsí film spíše v první polovině, představuje Faet rutinní, předvídatelné a naprosto neděsící řemeslo. Tvůrci jakoby se paradoxně lépe cítili v úplně jiném, ale stejně brakovém žánru, jímž místy tuctovou hororovou hstorku, utápějící se v klišé, záplatují. Možná dobře, že se po této cestě o několik let později vydali. S jakým výsledkem, to už bohužel, dá-li Bůh, nezjistím. (13.01.2017)