Carrie

Změněný konec a děj ohlodaný na kost, nicméně ani tak nezůstává filmová Carrie té knižní nic dlužna. Brian de Palma je bourák a způsob, jakým natočil plesovou scénu, mi vyrazil dech. Jeho Carrie ale není jen o kýblu krve. Zdaleka ne. Spor dcery a matky je vylíčen tak poutavě, je vizuálně tak vyhračičkovaný a podbarvený tak krásnou Donaggiovou hudbou, že nenudí ani chvilku. A že je Sissy Spacek v hlavní roli jedinečná, to asi psát nemusím (ale je). (20.03.2013)

Čekal jsem víc. I kvůli tomu, že jsem film otevřel krátce poté, co jsem zavřel napínavou knihu. De Palma a spol. se při adaptaci zbavili několika zásadních kingovských nástrojů pro budování napětí (čerpání více zdrojů informací, průběžné spoilerování dalšího děje) a sami nenašli nic, co by je mohlo nahradit. Carrie je ohlodána opravdu jen na lineární historku o smutné středoškolačce (ideální volba Sissy Spacek) a adaptace se soustředí víc na jednotlivé ikonické obrazy (a že jich není málo), než na celkový drajv vyprávění. Hodně mrzí i zploštění konce, kdy Carrie přišla o svou triumfální jízdu městem, a nesedělo mi ani příliš uspěchané finální zúčtování (bum a je hotovo). Nicméně De Palma samozřejmě vždycky byl filigránským režisérem. Hitchcockovsky zamotanou a zároveň studentskými láskami provoněnou půlhodinku na plese vystřihl famózně. 70% (16.06.2009)

V závěru docela drsný teenagersko-psychologický horor o zakřiknutý, šeredný a telekinezí nadaný zrzce, která je střídavě terorizována bláznivě pobožbou máti, a střídavě šikanována svýma slepičíma spolužačkama. Tak to jde první hodinu (nuda), pak ples, a posledních 15 minut se konečně rozpoutá celkem slušný horor, který ale už můj dojem stejně nezachránil. Natočeno je to na tehdejší poměry dobře, o tom žádná. Jen se prostě moc dlouho nic nedělo a hlavně (a je to možná povrchní) nemám rád koukat hodinu a půl hodiny na takovou sexuálně potlačenou hnusku... Bonus: Travolta tu rube prasata. (18.01.2011)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

King mě zmrazil tím, jak bez jakýchkoli náznaků citu nebo porozumění popoháněl Carrie vstříc velkolepému finále, do jejích myšlenek nakukoval jenom občas a všechno zabalil do téměř až dokumentární formy. De Palma s Cohenem na to jdou přesně opačně. Z Carrie se stává nadpozemská bytost, nepatřící do nelítostného a cynického světa kolem ní. Její pocity, ať už je to zloba, údiv nebo radost, jsou hlavním hybatelem příběhu, který díky brilantní formě povyšuje příběh téměř na poselství. Předloha i adaptace jsou tak nakonec dost rozdílné, přesto si moji oblibu získaly s přehledem. 85% (06.09.2008)