Režie:
Andrew StantonKamera:
Jeremy LaskyHudba:
Thomas NewmanHrají:
Ben Burtt, Elissa Knight, Jeff Garlin, Sigourney Weaver, Fred Willard, Kathy Najimy, MacInTalk, Kim Kopf, Garrett Palmer, Teddy Newton, Jim Ward, Pete Docter (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Lidé opustili Zemi před 700 lety a přesunuli se flotilu obřích plně automatizovaných hvězdoletů. Ze Země se stalo jedno velké smetiště a uklízecí roboti, kteří ji měli dát znovu do pořádku, přestali dávno fungovat. Zůstal jen poslední z nich, VALL-I. Ten každý den ráno navlékne housenkové pásy, nabije si sluneční články a se svým kamarádem švábem se vydává do práce. Osamělost, sbírání všemožných lidských předmětů, a hlavně koukání na videokazetu s muzikálem Hello Dolly! ho postupně proměnily v citově uvažujícího tvora, který touží po lásce. VALL-I jednoho dne objeví mezi smetím výhonek rašící zelené rostliny. Tentýž den zažije i další nečekanou událost, setkává se s robotkou Evou, která byla vyslána z hvězdoletu Axiom zjistit, zda je planeta obyvatelná. VALL-I pozve Evu do svého příbytku a ukáže jí všechny své poklady, včetně zelené rostlinky. K jeho úžasu mu Eva rostlinu sebere a vypne se. Čeká pouze, až bude přepravena zpět na Axiom. Když pro ni dorazí raketa, zamilovaný VALL-I ji odmítá opustit. (TV Nova)
(více)Videa (22)
Recenze (1 551)
Skutečnost, že malí pískající robůtci jsou v módě, víme už do dob Hvězdných válek. A chlápci z továrny na (především dětské) sny jménem PIXAR tento fakt vzali a dovedli ho k absolutní dokonalosti. Jistě, někteří by mohli namítat, že VALL-I je jen kombinací robotů R2D2 a Čísla 5, jiným by zase mohlo vadit, že snímek podkresluje dosti silné ekologické poselství. Jenže mně ani jedna z těchto dvou věcí nevadila. VALL-I je totiž jeden z nejkrásnějších animáků, jaký jsem kdy viděl. Je to zábava opravdu pro celou rodinku, kdy děti budou zírat a prožívat vše, co prožívá ten malý robůtek na plátně, dospělí si zase popřemýšlí a pobaví se při narážkách na různé filmy (Star Wars, 2001: Vesmírná odysea) a možná i nějaká ta slzička ukápne. Je to sice zbytečné psát, ale PIXAR je v tomhle prostě jasná jednička. Jen tak dál, hoši, už teď se těším na další animák! ()
(1001) -"I don't wanna survive. I wanna live!" Při zpětném pohledu oceňuji velmi přesně a čistě vybudovanou kombinaci toho nejcyničtějšího a nejnaivnějšího, co si američtí tvůrci nejspíš mohou (mohli) dovolit ukázat ve filmu "pro děti". WALL-E sice trpí syndromem tak moc kladného hlavního hrdiny, až je chvílemi skoro nezajímavý, ale potom se mi zase začne líbit, když inspiruje jak lidskou, tak robotickou osádku lodě k sebeuvědomění, a hned si domyslím, že WALL-E sám není až tak důležitý jako postava, ale spíš jako zosobnění myšlenek, se kterými si film pohrává. Na konci jsem i chvilku zainvestovaně slzela, nejvíc tedy samozřejmě při Also Sprach Zarathustra. ()
Číslo 5 žije! A to i nadále, zato jeho rezivějící synátor Vall-I je mrtev již v polovině stopáže. Brutální vraždy se na něm dopustila Pixaří nemohoucnost příjít s nosnou dějovou linkou. Tak nějak jsem si to dle reakcí před projekcí představoval. A v zásadě tomu tak vskutku je. Vůbec mi to však nevadilo, jelikož ta oduševnělá kukadla s neustále doostřujícími čočkami si mě zcela podmanila. Škoda, že galapředstavení nejsympatičtější animované postavy posledních několika sezón kazí to zpropadené lidské pokolení. Paradoxně totiž dodal Pixar duši strojům, ale ne již i lidem (já vím, že jde z části o záměr, ale i tak). Neorganické bytosti tu totiž překypují city a živelností, zatímco všechny organické formy jsou otravné a hodné totálního vyhlazení. Nejlépe i s celou zelenkavou agitkou. Ovšem i tak, všude, kde mají navrch roboti, je plné hodnocení nedostatečné a naopak - tam, kde se objevují lidé, je to stěží za tři. Ještě, že ten první případ platí výrazně více. ()
Číslo pět je animované, ponechané na Zemi samotné a pověřené úklidem. Působí jako jednočlenná četa pod maskovacím jménem WALL-E. Přítelem mu je mysteriózní šváb. Mysteriózní proto, že ten je sám, jeden. Život na Zemi ovšem zanikl před několika stovkami let. Jak říkala Bábi Zlopočasná, nic v přírodě nevydrží samo. Eko agitka, love story a na konci naděje v to, že zasadíte semínko, nalijete na něj vodu a vypěstujete si tak zeleninu nebo pizzu. Chtěla bych semínka na tuňákovou a špenátovou, kdybyste je někdo měl. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (65)
- Ve filmu si zahrál i první lidský výtvor ve vesmíru – VALL-I se z kupy harampádí vynoří s družicí Sputnik na hlavě. (Sfinkter)
- Podle datumu, který se nachází na obraze v kajutě kapitána, je možné odhadnout, že děj snímku se odehrává přibližně v roce 2800. (Ruuzha)
- V úvodní scéně jsou ukázány jaderné a větrné elektrárny postavené na vrcholcích hor odpadků. To naznačuje, že lidstvo přešlo na čistou energii až když bylo příliš pozdě. (Maulincio)
Klíčová otázka: Je-li VALL-I filmem konzumním, orientovaným na vyžraného západního diváka (yuppíci po zhlédnutí vytúrujou neonový káry a sešikujou se před McDonaldem), jak muže mít tu drzost a kritizovat konzumní styl života vedoucí ke zdevastované planetě a k obezitě? Tahle ideologie se na první pohled zdá v pořádku. Jako by film cíleně útočil na své vlastní obecenstvo a snažil se ho poučit. Jenže pravda je někde jinde. Ve skutečnosti Pixaři vmanévrovávají diváka do předem utkaného symbiotického systému kalkulu a farizejství, kde filmař není o nic lepší než divák, a stejně to platí i obráceně, přičemž Bursíkovi se oba dva smějí leda tak pod knírek. ____ Celému filmu předchází pětiminutový a odlehčený kraťas z Pixarlandu o rozmíšce kouzelníka a králičího familiára. Jaký to má důvod? Za prvý je třeba odvrátit poučku, která tvrdí, že nezaujme-li film diváka do prvních deset minut, nezaujme ho vůbec. A za druhý kouzlení v tom kraťasu nemá co do věrohodnosti daleko k realitě, přestože se nacházíme v animaci, tedy ve fiktivním meta-světě ještě za filmem. VALL-I přebírá metody hraného filmu, aby se vyhnul nesrozumitelnosti. Animace tedy neznamená popření všech zákonů a zavádění evolučních postulátů. I proto se nedočkáme ve VALL-I jediné transfokace, jevu, který zpřítomňuje kameru a vytrhává diváka. Předměty a postavy zde tudíž zbíhají a vzdalují se od kamery a ona na ně trpělivě čeká, ne obráceně. Kamera ve VALL-I udivuje jistě mnohokrát sama sebe, když zjišťuje za pochodu, že slouží jako pozorovatel, ne jako zachycovatel, a hrdiny následuje jen zřídkakdy. VALL-I nemíní podvracet dohodnutou fikci, naopak sám sebe označuje za G-rated crowd-pleaser, chce zaujmout všechny, vydělat peníze a předně chce vyprávět velký, „anti-lyotardovský“ příběh a legitimizovat nejrůznější společenské činnosti a dát jim celkový smysl. Je proto neomluvitelný podvod na divákovi, když se robot VALL učí s hasícím přístrojem a hraje chaplinovský ping pong, jako by ty předměty viděl poprvé v životě... když by je měl dávno znát z garbage-pyramid, které desítky let hromadí. ____ VALL-I není dramatem děje, ale dramatem okamžiku. Scénu komponuje vždy od detailu k celku a zpátky k detailu. Pokud se přece jen pokouší o zásadní twisty a dramatický oblouky (viz kubánská revoluce ve ¾ filmu), nemůže najít klenební svorník a událostem schází jak motivace, tak nenucená spontánnost. Nedominuje zde text nad obrazem, jako u telenovel, protože Pixaři sebevědomě, a nakonec i oprávněně, předpokládají, že u VALL-I prádlo nikdo žehlit nebude. ____ Enviromentální čtení filmu donutilo přehodnotit filmovou TOPku nejen aktivistu Al Gorea, rodáka z Washingtonu, ale všimli si toho i odborníci přes fokalizaci (vypravěčská finesa zostřující hledisko té které postavy). Zatímco tedy Eve (Expert vegetační evaluace = neboli rostlinářský odborník) trpí klausovským prizmatem, tudíž se jí dostává výhradně fokalizace vnější a neznáme její myšlenky, na Vallovi participuje vypravěč mnohem častěji a poskytuje nám o něm řadu indiskrétních informací a vodítek. ____ Režisér a scénárista Andrew Stanton není zdaleka první, koho sledování běžných životních situací dovádí k soudům nad okolní společností, avšak do svých filmů to promítá s takovou průzračností, že nezbývá než s ním od první minuty (nikoliv však bezvýhradně) souhlasit. Jenže tady se vyskytl majoritní problém v nemožnosti odstředit myšlení od propagandistické rétoriky celého filmu, která se tváří děsně dekonstruktivně tím, jak rezignuje na jednotný smysl a zdůrazňuje pluralismus (už jen v tom smyslu, jak chce mermomocí infiltrovat kina po celém světě), ovšem de facto jen nepřesně parafrázuje Derridu ve smyslu kritického přezkoumání naší kulturní pansofie a výchozích pojmů (právě proto, že tyto pojmy visí nad propastí nepřezkoumané kultury, tudíž ani VALL nechápe, k čemu je Rubikova kostka a kam zařadit vidličku). ____ Je tedy nutno volat do Vatikánu, že je třeba uznat další zázrak? Není. Když na tyhle věci máte oko, vidíte, ze animák VALL-I není stoprocentně atraktivní, ani revoluční. Nakonec všemožnými citacemi a vsuvkami dává VALL-I najevo, že před klasikou se je třeba shýbat (Kubrickovi se jen uctivě přibližuje) a že autonomní klasikou vlastně ani být nechce. () (méně) (více)