Antikrist

Od L.von Triera môžte vždy očakávať niečo kontroverzné a po nedávnom článku v ktorom som sa dočítal, že scenáre písal pod vplyvom drog sa tomuto vôbec nečudujem. Komornejšie ladený film mi nevadí, ak sa nemýlim nikto okrem oboch hlavných predstaviteľov sa tam neobjaví. Čakal som nejaké hororové prepojenie, ale nedočkal som sa. Občas sa atmosféra vydarila, ale tá škaredá a švihnutá ženská mi išla poriadne na nervy. Počúvať nezmyselné dialógy o ničom a sledovať jej prehnane sexuálnu aktivitu ma nebavilo. Ani ona ani W. Dafoe nie sú žiadny krásavci, aby utiahli takéto scény. Stoporený penis W. Dafoa mnohých určite poriadne zaskočí, rovnako ako odstrihnutý klitoris a krvácajúca "mačka" s detailom na celú tv...Ok, prežijeme, ale k čomu to bolo dobré a o čom bol vlastne tento film? Chcel režisér šokovať? Ok, asi šokoval. Chcel natočiť dobrý film? Nie, nepodarilo sa! Šňupaj ďalej, možno nabudúce! 40%. (25.12.2014)

Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev" (29.10.2009)

Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům). (05.01.2010)

Interpretačně otevřený film, který se dá číst jednak jako feministický (Adam řekl Evě: "Utrhni mi to jablko, mám hlad."), jednak jako misogynní (z Ráje jsme byli vyhnáni, protože žena nemá nikdy dost a je nenažraná), přičemž oba závěry jsou zcela legitimní a záleží na zvolené optice pohledu. Nemyslím ale, že by byl interpretačně znásilnitelný (i přes teologickou, strindbergovskou, nietzscheovskou, šamanskou a jinou symboliku); i přes prohlášení o auto-terapeutickém účinku na samotného tvůrce a jeho depresích se totiž nabourává psychoanalytický a auteurský přístup, když padají věty jako "Freud je mrtev" a okázale se staví na odiv psychoanalytické motivy. Pro koho je ale důležitá osoba tvůrce a jeho styl napříč celou její filmografií, toho jistě potěší, že ANTICHRIST je souhrnem a přehlídkou postupů Trierových předchozích děl. Vysoce stylizovaný prolog a epilog upomene na evropskou trilogii; ostatní kapitoly jsou natočeny na digitální kameru a obsahují explicitní obrazy násilí a sexu, pohrává se se žánrovými konvencemi a diváckým očekáváním jako v trilogii o Zlatosrdečce; pracuje se s omezeným prostorem, klasická hudba je v kontrastu s tím, co se odehrává na obrazovce/plátně, divák je pohroužen do fikce a vzápětí je z ní zcizovacím prvkem vytrhnut, žena není pouhou trpitelkou, ale přebírá aktivitu jako v nedokončené (proti)americké trilogii. Ostatní by měli zapomenout na pověst, která šokantní novince na základě projekcí v Cannes a v Karových Varech předchází, protože znepokojivé obrazy nejsou samoúčelnou provokací, ale mají svůj význam v kontextu snímku. Poté zbývá již jen přistoupit na koncept, který je založen na juxtapozici (stylizovaný prolog a epilog vs. "dogmatický" styl ostatních kapitol, muž vs. žena - souboj pohlaví, racionalita vs. iracionalita, rozum vs. chtíč - nemohou být v opozici natrvalo, feminismus vs. misogynie, psychologické drama první poloviny vs. exploitation druhé, realismus vs. snovost, sex vs. smrt, řád přírody vs. chaos světa, nature kolem nás vs. nature v nás...), a nechat si rozjebat podvědomí v nejpůsobivějším Trierově filmu. (28.08.2009)

Trierovo dílo se někomu může jevit, jen obtížně stravitelné, ale když se hlouběji vnoříme do jeho pocitově vyprávěného příběhu, kdy je námětem jedno z nejtěžších traumat, jaká mohou člověka – zejména matku – postihnou. Zatímco rodiče (Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg) se oddávají milostným hrátkám ve sprše, jejich dítě vyleze z postýlky a namíří si to přitahováno k otevřenému oknu. Černobílý zpomalený obraz, vlnící balet propletených těl, kapek vody i vloček sněhu, vytváří v úvodní sekvenci až magický časoprostor. Prolínající se jím proslulá árie z Händelovy opery Rinaldo v souznějícím významovém splynutí výstižně nazvaná „Nech mne oplakávat.“ S mistrnou sugescí jakou vyvolává, až ho lze (nejspíš důvodně) podezírat, že se pokouší léčit běsy ve vlastní duši. „Antikrist“ ovšem zůstává svébytnou, nezaměnitelnou výpovědí, která se vyznačuje jednou úžasnou předností a to že dokáže prolomit znecitlivělou slupku našeho vnímání. (11.11.2009)