Ty, který žiješ

Alternativní tvorba v podání švédské kinematografie. Roy Andersson točí zvláštní filmy, které mají úspěchy v artových kinech po celém světě. Tento film trvalo udělat 3,5 roku, bez jediné digitální úpravy a jen s jedním profesionálním hercem. Zbytek je zaplněn obyčejnými lidmi natočenými obyčejnou statickou 35mm kamerou. Osobně musím říct, že jeho styl mi sednul...u Písní z druhého patra jsem se rozplýval nad originalitou zpracování při zachování skvělé zábavy. A Ty, který žiješ začíná velice podobně. Můžeme v klidu tvrdit, že se jedná o umění, ale zároveň se bavit u černého humoru a obdivovat odvážné zpracovaní. Bohužel narozdíl od Písní mě už tato forma ke konci trochu unavovala a přišlo mi, že režisérovi došel trochu vtip a lepší nápady. Přesto netradiční a velice kvalitní filmový zážitek! (01.04.2008)

Formou i obsahem sice osobité, ale celistvé zpracování může již po chvíli začít upadat do nezáživnosti. Rozhodně bych však nepoužila výraz "nudný." Je to jaksi specificky nepodnětné. Tento, možná nesmyslný výraz, stejně ani tak nedokáže vyjádřit mé roztěkané dojmy:) Dlouhé záběry i scény bez postupu děje, často mlčenlivé, nebo s dialogy pronášenými jakoby bez zájmu. Spousta okolních postav vystupuje a působí jako nějaké apatické, nehybné figury. Film v podstatě neobsahuje žádný příběh, nemá nijak propracované, složité či povšimnutí hodné postavy. Jeho nikam nesměřující vývoj Vás může lehce přestat zajímat a ani možná nebudete umět říct, o čem vlastně byl. Něco však v sobě má. Něco, co mi nedovolí o něm říct, že mě nezaujal, nebo, že byl o "ničem." A to ačkoliv jsem ho celý nedokázala sledovat pozorně a soustředěně. Sdílím pocity s komentářem uživatele Niktorius. (25.10.2011)

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Upršané počasie prinútilo (viac či menej) priopitých účastníkov LFŠ 2007 k uchýleniu sa do príjemného sálu kina Hvězda. V takomto vďačnom prostredí by sa uchytil aj 3-hodinový režisérsky zostrih Kameňáku 3, čo bolo badať na začiatočných asi 20-tich minútach filmu. Diváci odmeňovali scény typu "minútový záber na trombónistu" alebo "strhanie obrusu zo stola" hlasným opileckým smiechom. Potom však akoby uťalo, a i keď diváci neustále hľadali niečo, čomu by sa dalo zasmiať, nedostali už príležitosť. Režisérovi sa totiž úspešne podarilo vyhnúť akýmkoľvek vtipným situáciám. Film pozostáva so série dvoj až troj-minútových absolútne nesúvisiacich scénok, ktoré zaberá statická kamera, a v ktorých sa nič nedeje. Dej scénok sa dá popísať niekoľkými slovami, napríklad "muž telefonuje so synom", "tučná žena súloží s účtovníkom", prípadne "štamgasti objednávajú poslednú rundu". Všetky tieto scény sú však prázdne - bez deja, bez pointy, bez vtipu - a tak len vyprchajú do vzduchu ako chuť zvetralého piva. (01.08.2007)