Ty, který žiješ

Absurdné, melancholické, snové i vtipné fragmenty, ktoré dávajú divákovi impulz, aby sa raz opäť zastavil nad životom, ktorý žije a len tak ticho sa nad ním zamyslel. Fragmentárnosť filmu je docielená aj úžasnou kamerou, ktorá úplne ignoruje detail a jednotlivé príbehy tak pôsobia ako neznáme fotografie. Podľa mňa by však filmu pomohlo spoločné prepojenie všetkých minipríbehov, ktoré by divákovi zrozumiteľnejšie odhalili, akýsi vyšší plán celého filmu. Takto môžeme len tápať..., ale možno práve to bolo režisérovým cieľom a zámerom... (29.09.2008)

„Lidi toho žádají moc, k tomu jsem za ta léta došel.  Přejí si být šťastní, a přitom jsou sebestřední, sobečtí a omezení. Ano, budu upřímný. Mám chuť říct, že jsou to obyčejní hajzlové, většina z nich. Vést hodinu za hodinou rozhovory, abyste udělali z hajzla šťastlivce, to postrádá smysl. To nejde. S tím jsem skončil. Teď už jen předepisuju prášky…co nejsilnější.“ Po Písních z druhého patra jsem na několik let zlomil na Anderssonem hůl. Ale rozhodl jsem se mu dát další šanci. Ty, který žiješ mě bavil o něco víc, ačkoliv tvůrce filmu z toho bezpečně poznáte. Znovu jde o přehlídku zoufalých postaviček, jejichž osudy se nahodile prolínají (většinou se náhodně objeví, mizí, aby se třeba ještě vynořily), mnohé situace jsou bohužel bez závěru a pointy. Někteří protagonisté promlouvají přímo k publiku a jiné postavy to kupodivu slyší. Pár momentů pobaví, ať už jde o groteskní scénu soulože, dopis z banky či asi nejlepší pasáž v podobě pana Bennyho s velmi živým snem, ale řada jiných vyšumí do ztracena. Dávám tomuhle divnofilmu slabší 3*. (02.03.2024)

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

Poviedkový kaleidoskop o individuálnych stereotypoch nutných pre plynutie dní. Roy Andersson vytvára spoločné miesta - sídliská, bary, kultúrne domy a úzke ulice, aby demonštroval v akej tesnej blízkosti a zároveň izolácii vedľa seba sme. Je to patetická, príliš jednoduchá filozofia, neponúka žiadne východisko. Napriek tomu je pre mnohých prvým motívom dňa. Budím sa a vstávam z postele, aby som už v úvode dňa prehlásil, že „Aj zajtra je deň". Táto istota je neutrálna a preto nám, myslím, tak štedro vystačí. A preto si ju pripomenieme aj večer. (28.04.2024)

První půlhodinu jsem hleděl s otevřenou pusou (strhávání ubrusu a následný soud!), ve zbylých dvou třetinách film začal poněkud řídnout a moje pozornost i natěšenost opadávat. O Andersonovi jsem toho předtím moc neslyšel a tak mě velice překvapily řekl bych až sitcomové kompozice drtivé většiny záběrů, kdy nehybná kamera zabírá interiéry nasměrovaná do rohu, přičemž tomu všemu dominují tak maximálně dvě postavy a zbytek má úlohu křoví... Ty, který žiješ je film tichý a pomalý - mlčenlivé postavy se pomalu šourají prostorem řešíce své nepodstatné problémy v duchu Anderssonova nenápadného, minimalistického humoru, melancholická atmosféra houstne a závěrečná scéna přináší docela mrazivou pointu...Ovšem pro mě to - kromě toho začátku - tedy moc není. (22.04.2009)