Ty, který žiješ

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Slepenec čistě ironických humoresek. Dobrá parafráze na dnešní notně pompézní společnost, leč snímek dohromady nedává vůbec žádný smysl a nemá žádnou kostru. Asi to byl Anderssonův cíl, ale jeho velice podivný snímek je opravdu nad mé divácké chápání. Originalitě se ale zvláště ve filmu meze nekladou... (28.11.2009)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Fajn skeče, které fungují samostatně, ale dohromady vytvářejí "cosi", co scenáristicky kolísá mezi absurdním dramatem bez myšlenky a dutými charaktery pospojovanými lážo plážo v jakýsi paskvil. Kdyby Roy Andersson místo 93 minut dlouhého filmu vytvořil sérii fotek, samostatných krátkometrážních absurdních výlevů nebo obrazů, tak why not, potenciál to má, jenomže přišel s filmem, který celou dobu nevěděl, čím je a co má vlastně říkat (resp. vypadal, že nemá nic říkat - série hezky namaskovaných postav pěkně kompozičně rozestavěných...). Někde v půlce jsem začala s panikou zjišťovat, že jsem s největší pravděpodobností zastáncem střihu, pohybu v rámci záběru, pohyblivého rámu a co já vím čeho všeho dalšího, tzn. čehokoli, co zajišťuje změnu a pohyb a nutí vás alespoň minimálně zapojit mozek, když už vás nenutí zapojit mozek "scénář". Nic naplat. Jako umělec u mě Roy Andersson obstál, jako filmař ne.(alespoň co se celovečerních snímků týče) (29.03.2012)

Kompozícia obrazov, situácii, absurdít, snov, úvah o živote. Dlhé zábery ktoré sníma len statická kamera. Neskutočne osobitý rukopis. (24.10.2011)

Drobné absurdity všedních dnů, které jsou součástí našeho života ... groteskně žalostné momentky, které spolu zdánlivě nesouvisejí ... dva dokonale bizarní sny, které lehounce provokují ... a jedna šokující pointa, která svými rozměry zastíní všechno, co jí předcházelo. (02.12.2013)

Podobne ladene a hlavne ty severske filmy mam rad. Mozna skoda, ze jsem film videl strizlivy, ale tentokrat mi to zase tak vtipne neprislo. Ale atmosferu to ma a clovek se vzdy tesi, co zase prijde. I kdyz se nejednou zklame. Ale za posledni rundu a trumpetu, dam poctive tri hvezdicky. (15.11.2023)

Hrome, tenhle film mě úplně dostal. Dalo by se říct, že právě tenhle film je udělán tak, aby se u něj bavil divák náročný i nenáročný. Nenáročný proto, že je opravdu vtipný (vy, kteří říkáte, že čím více se film blíží konci tím je méně vtipný a tudíž nudný, jste patrně neviděli třebas Pelíšky, které též procházejí podobnou změnou po celou dobu filmu, ovšem stejně jako u Pelíšků ani Du levande není po přechodu na vážnější úroveň nudný). Náročný proto, že zde vidíme vše co má klubový film obsahovat. Zkrátka a dobře, Anderssonovo poselství pro ty, kteří žijí nebo chtějí mít radost i z těch nejprostších okamžiků života (návštěva rodičů, nákup koberce, školní docházka nebo popíjení v lokále) je jedno sladké jablko, které potěší při každém zakousnutí. (17.03.2008)

Zvláštní, velmi velmi zvláštní:-) A všimněte si prosím, jak je film záměrně laděn do pastelových fádních barev... snad že se tu mluví fádně o závažných tématech nebo snad naopak??? ... opravdu velmi velmi zvláštní... (13.11.2011)

Ach, tí horkokrvní Švédi ! Hneď sa rozpália. A človek pritom ani nič nespozoruje... Proste Dychovka, taká čo som nezažil od pradávnych Formanových začiatkov. K tomu maximum významu a vtipu v tých najúspornejších záberoch, strih raz za 5 minút, ale geniálny, pohyb kamery raz za film, no famózny a filmový efekt raz za hodinu, odrovnávajúci. Primitívne jednoduchá náplň obrazu, ale objemná tak, že sa do nej vmestí zásluhou presného zvukového kontrapunktu ešte aj ďalší príbeh, odhalenie vnútra či doplnenie skutočnosti. Akoby z filmovej učebnice, montáž poskladaná jednoducho ako domino, ale schopná na viacerých úrovniach odhaliť prepojené a svojské spoločenstvo na viacerých úrovniach aj neskutočne temným humorom vyjaviť pravdy o živote. Ak to človek nečaká, príde k nemu TY, KTORÝ ŽIJEŠ ako tichá nálož, prostá i prekvapujúca ako aktovka školáka. Najradšej by som to pustil Woodymu Allenovi... a mnohým ďalším... (17.01.2013)

Mistrovsky vyvážené tragicko - komické dílo, sestávající z různorodých epizod se stejným jmenovatelem a skvostných scén a záběrů. I v případě že se na plátně zrovna nic podstatného neděje, nelze než se kochat po filmařské stránce naprosto brilantními záběry. Záverečná sekvence smete celé předešlé lidské pidižvení z povrchu zemského. Obří formace letadel plujících nad městem ostře kontrastující s bezstarostnou melodií pro mě osobně znamená jednu z nejzásadnějších a nejvíce mrazivých scén v dějinách kinematografie. (21.03.2008)

Príjemný, úsmevný film. (18.01.2010)

Absurdné, melancholické, snové i vtipné fragmenty, ktoré dávajú divákovi impulz, aby sa raz opäť zastavil nad životom, ktorý žije a len tak ticho sa nad ním zamyslel. Fragmentárnosť filmu je docielená aj úžasnou kamerou, ktorá úplne ignoruje detail a jednotlivé príbehy tak pôsobia ako neznáme fotografie. Podľa mňa by však filmu pomohlo spoločné prepojenie všetkých minipríbehov, ktoré by divákovi zrozumiteľnejšie odhalili, akýsi vyšší plán celého filmu. Takto môžeme len tápať..., ale možno práve to bolo režisérovým cieľom a zámerom... (29.09.2008)

Pár povedených vtipů, zbytek filmu bohužel nuda..dlouhé předlouhé záběry, kde se nic neděje, většina filmu o ničem... (05.03.2008)

Docela jsem se na tento film těšil, ale bohužel jsem se dost nudil a stoická kamera mě ke konci už vyloženě iritovala. Jde vidět, že každá scéna má pečlivě vystylizované aranžmá, ale co je to naplat, když už i tak jemná návaznost záběrů je odtažitou režií ještě více bořena. Slabé 3* (02.02.2008)

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

Poviedkový kaleidoskop o individuálnych stereotypoch nutných pre plynutie dní. Roy Andersson vytvára spoločné miesta - sídliská, bary, kultúrne domy a úzke ulice, aby demonštroval v akej tesnej blízkosti a zároveň izolácii vedľa seba sme. Je to patetická, príliš jednoduchá filozofia, neponúka žiadne východisko. Napriek tomu je pre mnohých prvým motívom dňa. Budím sa a vstávam z postele, aby som už v úvode dňa prehlásil, že „Aj zajtra je deň". Táto istota je neutrálna a preto nám, myslím, tak štedro vystačí. A preto si ju pripomenieme aj večer. (28.04.2024)

Zatim jeden z nejkrasnejsich filmu roku. Vytvarne dokonale zabery, minimalisticky humor na hranici melancholie, vytecne symbolicke sceny, nejcistsi pocta lidske vzajemnosti, pocit radosti a zmaru soucasne. Atmosfera pripomina Pisne z druheho patra i predchozi Anderssonovy kratke filmy, ale znacne ubylo chmury a beznadeje a film je mnohem smirlivejsi (az relativne hodny, v kontextu predchozich Pisni). Celym filmem se neustale propleta skvela hudba od sramlu po riznou vojenskou dechovku - chvilemi jako hybna sila celeho obrazu, jindy bublajici nekde pod povrchem na hranici slysitelnosti, ale stale spojujici dohromady ruzne styly podobne, jako film spleta stripky ze zivota tolika druhu lidi, aniz by sklouzl k povrchni mozaikovosti. A navic je to uzasne vtipne! Tedy az na mrazivy zaver, ktery jako by chtel ironicky zvratit titul filmu. Ale jak v prubehu vypraveni tolikrat optimisticky zazni: Zitra je taky den! (12.07.2007)

Tomuhle říkám opravdu divný humor...:-D (30.04.2009)

"Co je Vám, paní učitelko?" "Můj manžel mi řekl, že jsem čůza." "Co to je?" "Na to se zeptejte jeho." Tak nějak pochybuju o tom překladu, ale to je fuk:-) ____ Pomalu plynoucí absurdní severská tragikomedie, že by nudila, to nehrozí, ale člověk musí mít správnou náladu. Nedokázala bych říct, o čem to bylo, ono to vlastně ani obsah nemělo, byl to jakýsi souhrn tragikomických situací, které spojovalo stejné téma. Těžko vybrat, která scéna byla nejpovedenější, mě osobně se asi nejvíc líbila alkoholička s pitem (http://www.youtube.com/watch?v=kZWWkT04yow&feature=related). Závěr byl naprosto geniální! (25.10.2011)