Anténa

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád. (09.02.2009)

Tak to je brutální dávka surrealismu s příběhem (aneb surrealismus, který si nehraje na to, že je skutečně prvoplánovitý... takový stejně žádný není). Po pár minutách jsem se bál, že bych měl u tohohle vydržet při smyslech celou hodinu a půl, ale povedlo se. Anténa je totiž silná nejen vizuálně, ale taky emočně a hlavně hudebně. Musím uznat, že hudební doprovod mě v tomhle případě vzal za srdce mnohem víc než ten obrázkový (ač narvaný inovací a nápady). Jen mi někdo vysvětlete, co měly znamenat ty znaky nácků, rudých bratrů z východu a ta davidova hvězda. Já vím, já vím, je to pro efekt, ale i tak... 70% (19.02.2012)

K tomuto filmu argentinského režiséra se dá přistupovat několika způsoby. Lze ho brát jako silně stylizovanou pohádku o boji dobra a zla, působivou alegorii na totalitarismus a vliv médií, nebo prostě jen jako vtipný hold filmovým vzorům minulosti a němé éry zvláště. Anebo všecko dohromady? Každému dle jeho chuti... . Dějová linka je pohříchu jednoduchá - Pan TV ovládá němou metropoli prostřednictvím obrazovek s hypnotickým spirálovým logem (proč jen mi tolik připomínalo původní logo tv nova? :-) ). Obyvatelé města, kteří konzumují jeho televizi, jeho jídlo atd., přišli o hlas, avšak netuší, že se na ně chystá ještě větší bouda... Zabránit nejhoršímu může pouze malý slepý chlapec, kterému zůstal dar hlasu a kterého jeho matka-zpěvačka úzkostlivě chránila, než sama uvízla v sítích všemocného pana TV... Já osobně shledal jsem velmi šťavňatým toto "filmové asado", které se zalíbením zapíjel jsem lahodným "hudebním maté" pana Sujatoviche. Vždyť ne často se vidí film překypující tolika nápady, vizuálními vychytávkami a drobnůstkami, pohlcující atmosférou, myšlenkovým přesahem orwelovského střihu a uzemňujícím hudebním doprovodem. A hlavně to vizuálno, to vizuálno..... Tolik nápadů by vydalo na několik filmů! (07.02.2009)

METROPOLIS+SMRTIHLAV Ťažké sústo. Umelecký film, ktorý po celý čas v podstate nudí, ale rovnako po celý čas nepoľaví v okúzľujúcich režisérskych nápadoch. Pokiaľ sa budete sústrediť, uvedomíte si aký kreatívny človek musel za tým stáť. Dokonalá štylizácia, hlavne v akčných scénach dokonca pripomína SIN CITY. Bizarný film, aký len tak neuvidíte... (10.02.2009)

Co se vizuální podoby filmu týče, odkazů na staré filmy jsem si sice moc neužil (poněvadž jsem moc starých filmů neviděl), ale líbily se mi hrátky s textem zastupujícím řeč obyvatel, symboly některých režimů či náboženství ve vztahu k určitým situacím nebo některé 'technické vychytávky' (dalekohled s okem apod.). Bohužel na to, kolik tam bylo děje, mi přišly některé scény zbytečně dlouhé a proto jsem se občas docela nudil. Je škoda, že film není kratší, kombinace starého vzhledu a občasných moderních prvků je docela zajímavá a moc mi tam nevadí ani ta jednoduchá zápletka.. jen je to všechno příliš dlouhé. (07.03.2009)