Sønner
Sons
Obsahy(1)
Ve snímku, na jehož realizaci se podílela skupina mladých norských filmařů, debutuje hned několik představitelů hlavních postav. Příběh žánrově osciluje mezi dramatem, thrillerem a tragikomedií. Jeho hrdinové jsou chyceni v pasti mezi dětstvím a dospělostí, mezi dobou, kdy člověk ještě nic neví o nástrahách světa, a věkem, kdy už je schopen zpracovat nejtvrdší realitu. Pětadvacetiletý Lars pracuje jako plavčík a hlídač bazénu v jižní části Osla. Zatímco jeho kamarád z dětství Jorgen má přítelkyni a čeká s ní dítě, Lars žije sám. Jeho jediným povyražením je sledování fotbalu v televizi a plechovka s pivem. Když však zjistí, že se okolo bazénu potlouká Hans, o jehož pedofilních sklonech se leccos ví, začne jednat na vlastní pěst. Vyzbrojen videokamerou vyrazí za Hansem a na své soukromé trestné výpravě se snaží zachránit mladičkého Tima. (MFFKV) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 17.11.2012. Naprosto strhující film, spojující dvě roviny: homosexuální pedofilii a absolutní vykořeněnost dítěte, ponechaného v kritických letech dospívání napospas svému osudu. Propojení nabízející se, s falešnou vábničkou pro realizátory ve smyslu uklouznutí ke schematičnosti a pokryteckému "nastavení zrcadla " moderní společnosti. Žánr skoro až thrilleru tady sedí úplně přesně. Lars je zaslepený k pomstě, která je schopná na chvíli zakrýt a obarvit prázdnotu jeho existence, dodat jí jakýsi smysl ( jak se on domnívá ), a na retrospektivní cestu do spálené krajiny svého dospívání si s umanutým nepochopením celého toho VŠEHO vybírá stejným osudem stigmatizovaného Tima. Se zbraní v ruce znovu otevírá veškerou Timovu traumatizující zkušenost. Slepota hněvu je drásavá a lákavá a svůdná, nikdo si pro tu chvíli neuvědomuje, že otevírání starých ran stylem posledního spravedlivého je cestou, kde všichni protagonisté se ocitnou s prominutím v prdeli. Toliko prvoplánová rovina. Na pozadí stále tiká název filmu - "Synové" : příčiny relativně snadného úspěchu Hanse v navazování kontaktů s mladými chlapci. Netřeba dále probírat. Scénář ( až na nelogičnosti- Flarnytryl viz níže, dle mého zde zcela prominutelné), kamera, režie, herecké výkony - vše až ve vzácně vyrovnané kvalitě, kde nic netrčí. Tzn.: je možná katarze ? Tady nikoliv pro žádného z hrdinů. Byť touha po pomstě je námětem starým jak kinematografie sama ... Cituji závěrečná slova: Tim: "Už je po všem?" Lars: "Jo." Tim: " Takže je to za námi ?" A v očích a slovech všech jen hrůza, bez sebemenšího pocitu satisfakce... ()
Zajímavý a chytlavě natočený film, který těží ze silného tématu. A právě kvůli jeho zpracování mám dost rozporuplné pocity. Je pravda, že se někteří pedofilové chovají přesně jako Hans - ti jsou ale v naprosté menšině a mě už docela unavuje, jak se většina filmů zaměřuje jen na ty špatné. Je to asi stejné, jako kdyby se každý heterosexuál, co se objeví ve filmu, choval jako Spartakiádní vrah. Přijde Vám to jako absurdní představa? Pro pedofily je to realita. Jako by většinová společnost ani nechtěla vidět, že průměrný pedofil žádné děti nezneužívá, zákony neporušuje a jeho hlavním problémem je skrývání svého cítění před nenávistnou společností. Filmu se ale nedá vytknout jen jednostranný pohled na pedofily. Chyb a chybiček je tu celá řada, od těžko pochopitelných (v bulvárním TV pořadu je odvysílána podoba muže, který měl sex s nezletilým, policie se ale nenamáhá něco prošetřovat a sousedi a další lidé, z nichž někteří museli Hanse poznat, také zůstávají chladní), přes ty malé (sex je ve Španělsku legální od třinácti, nikoli dvanácti let - to může být ale pouze chyba překladu) až po ty úsměvné (Anti pedo action znamená "akce proti dětem"; výraz pedo je odvozen od řeckého pais (παις), které znamená dítě nebo chlapec). Naopak poměrně přesně je vystižena motivace Larse, kterému více než o pomoc chlapcům jde o vlastní pomstu a jehož nerozvážné jednání Timovi příliš nepomáhá, i když se na konci filmu vše (trochu zázračně) srovná. Sonner se pohybuje někde na půl cesty mezi skvělým a špatným filmem, který dolů sráží spousta chyb a poněkud jednostranný pohled, i když to je věc, které si problematiky neznalý divák zřejmě ani nevšimne. Nicméně, pokud Vás téma zaujalo, doporučil bych Vám autobiografický film, jehož hrdina na setkání s pedofilem po letech vzpomíná jinak, než postavy v Sonneru a také dokument, o jednom českém homosexuálním pedofilovi. ()
To je ešte lepší pedofil než Dylan Baker v Happiness ()
Především díky za koment Flarnytryl. Taky mi přišlo příliš radikální finální "řešení", přece jen pedofily vnímám jako duševně choré, kteří nutně potřebují lékařskou (psychiatrickou) péči a neustálý dozor, avšak na druhou stranu chápu co podobné zjištění dokáže provést v (do té doby funkční harmonické) rodině a pocity které prožívají rodiče/dítě/pedofil musí být opravdu jako žiletky (mnohdy vedoucí až k sebevraždě). Kvůli občasné "bagatelizaci" jsem musel 1 hvězdu odstřelit, ale je dobře že se toto téma řeší i na filmovém plátně a navíc pomoc v reálném životě takto postiženým začíná být na ucházející úrovni. Slabší čtvery... P.S.: Podobně mě "oslovil" dánský Hon (i když tady se jedná spíše o sílu dezinformaci a těžkému "znovuočištění se" v očích veřejnosti)... ()