Nezvaný host

Velmi povedený film, excelentně odehraný, naprosto věrohodný realitě navíc se zajímavým příběhem. Pro mě jen trochu zklamání, co se týče konce. V tomto případě bych uvítal happy-end alespoň ve smyslu, že Walter vyrazí do Sýrie na návštěvu za Tarekem a zabubnují si spolu v centru Damašku. I tak ale milé překvapení a rozhodně doporučuji. (11.10.2012)

Pokud se jednou vrátím do svého domu, nečekaně obydleného Syřanem a Senegalkou, tak ze mě patrně bude vyrobena nějaká domorodá specialita dřív, než se stačím přihlásit o své právo na bydlení. To Walter měl větší štěstí. Nechtěli ho zabít, nechtěli ho sníst a nechtěli ho ani přivést na svou víru. Jen dostal možnost zabubnovat si na djembe a získat jistotu, že ještě žije. Bránici si přitom nikdo smíchy neurve a ani ta kritika amerického imigračního systému není tak ostrá, aby se o ni někdo pořezal, ale chuť jen tak si zabubnovat v parku při sledování tohoto snímku dostane asi nejeden suchar. (24.07.2013)

Americký nezávislý dosti politicky angažovaný film, který v pomalém tempu vyprávění zkoumá míru svobody v Americe po 11. září. Komorní příběh amerického intelektuála, který po smrti manželky ztratil v zautomatizovaném běhu života jeho smysl a který se po náhodném setkání s migranty z Blízkého východu dostane k vysvobozujícímu stavu, kdy v cizím člověku objeví Člověka a svůj svět otevře jeho světu, což ovšem už tak zdaleka neudělá struktura systému okolo... (12.07.2011)

Příběh ze života, jak je těžké být imigrantem a český překlad to skvěle vystihuje, jste vlastně opravdu takový nezvaný host. Byl to dobrý film, ale jen dobrý, byl jako jídlo bez koření. Možná to bylo tím, že Walter byl tak neskutečně znuděný a otrávený, až se mu povedlo otrávit i mě. Přemýšlela jsem, že bych zvedla hodnocení za opravdový konec, že to neskončilo jako klišé, kterým končí 99% filmů. Byly tam silné momenty, krásná vášeň pro hudbu, tím si mě film částečně získal, ale to prostě nestačilo. (07.02.2015)

Rozvláčný příběh o stárnoucím vysokoškolském profesorovi, znuděném svou dvacetiletou téměř neměnnou rutinou v zaměstnání i osobním životě, kterému nakonec krev do žil vlije párek zamilovaných imigrantů nastěhovaných v jeho starém bytě, který už pětadvacet let střídmě navštěvuje. Velice pomalým dějem proplouvá Richard Jenkins v životní formě, který po desítkách štěků a zapamatováníhodných vedlejších rolích konečně dostal tu, na kterou snad celou kariéru čekal. S jeho Walterem jsem se sžil hned po příjezdu do New Yorku a jeho rychle nabyté silné přátelství s Tarekem jsem mu místy dokonce záviděl. Konečné vyústění je nakonec stejně citově tragické jako hrozivě skutečné. Amerika se tváří sice přívětivě a demokraticky, pod slupkou z prvních dojmů však dokáže člověku ukázat peklo, i když v tomto případě si za to mohl nevědomky sám. Příjemné překvapení, které stojí za to zhlédnout. (03.02.2009)