Cesta

V tomhle případě nebylo zrovna výhrou, že vůbec někdo přežil, nicméně situace kolem nás je taková, že jeden nikdy neví, co se může stát a jaké se pak probudí mé vnitřní utajované nebo i překvapující jávství. Cesta smrti byla spíš mysteriózní než dobrodružná (z toho pro mě vyplývá alespoň něco pozitivního, ale tady ani omylem), velmi sugestivní, smutná a drastická. Viggo hrál velmi přesvědčivě, až mě mrazilo v zádech. Atmosféra byla tak ponurá, že já osobně bych si raději hodila mašli nežli něco takového podstoupit. Nevím jestli bych se na to podívala, kdybych tušila, že to bude mít až takový dopad na mojí nervovou soustavu. Takové vlhko a nic se tam ani nezazelenalo...........? (22.04.2017)

Prakticky dost presna a aj verna adaptacia. Tak ako v knihe aj tu sa ciele menia, pretoze jedinym cielom je cesta a ist. Zastavenie totiz znamena rezignovat, rezignacia vedie k zmeraveniu a to napokon k smrti. Mnohi sa jej poddali, hrstka ma vsak volu nevzdat sa - podobne ako ohen, ktory bojuje do poslednej iskry a tlejuceho drievka. Atmosfera nicoty, ponurosti, sklucenosti a stagnacie presvedcivo navodena, herecky dobre zvladnute (ten maly chalan fakt ako keby Charlize z oka vypadol). Jeden z mala filmov kedy nemam takmer ziadne vyhrady a predsa nieco malinko neidentifikovatelne chyba - mozno prave vdaka tomu, ako "verne" sa to drzi predlohy. Ovsem v ramci postapo zanru v poslednom obdobi jedno z najlepsieho, co som videl [kino]. (15.01.2010)

Knihu jsem bohužel nečetl, takže netuším, jestli je ještě temnější než tenhle post-apokalyptický film. Ovšem pokud by měla budoucnost vypadat jako tato, asi bych raději volil tu kulku pod spodní patro .. a pustil bych si k tomu tu příjemnou muziku od Nicka Cavea. Pochválit musím výborného Viggo Mortensena i jeho filmového synka, umírněnou kameru a nevtíravou hudbu, ale i maskéry, protože mi dalo hodně práce poznat Roberta Duvalla (zradil ho jeho povědomý hlas). (14.02.2010)

„Snažil jsem se vypadat jako každej jinej cestující zabiják. Ale srdce mi bušilo. A když jde o syna, pokládám si jedinou otázku. Dokážeš to, až nadejde čas?“ Svět, ve kterém otec předává synovi rady ohledně toho, jak se má správně zabít…Cesta je více než pochmurným postapokalyptickým obrazem světa po ehm, nějaké katastrofě (po jaké? Těžko říct, z těch pár flashbacků se moc nedozvíte). Na filmu se mi líbila atmosféra, ta mě hodně bavila (pošmourno, zamračeno, zlověstné zvuky v pozadí, všude spálená země bez života). Podstatně horší to ale bylo s protagonisty. Pokud k otci chováte jen malé sympatie a syn vám naopak silně leze na nervy (chápu nepříjemné srovnávání se s nutným předčasným vyspěním a převzetím plné zodpovědnosti za svůj život, ale když on byl tak strašně „na-přes-držku“), není zrovna jednoduché se do snímku plně ponořit. A konec (zjevně udělaný pro mainstreamové zámořské rodiny) film zrovna také nevytrhne. Takže stejně jako v případě Země bez zákona odměním Hillcoata jen lepším průměrem. (27.10.2019)

Asi jsem zdeformovaná povoláním, ale chyběl mi dramatický oblouk, šťáva, čatní, zkrátka aby se tam něco dělo. Schéma "bacha lidožrouti, radši utečem - štěká pes, radši utečem - krade zloděj, radši utečem" mě nedokázalo plně upoutat, nebo spíš jaksi donutit, abych si tu depku opravdu užívala. Taky ačkoliv se Viggo snažil, pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduju stárnoucího Aragorna, jak si na hrudi hřeje mládnoucího Froda, to je asi taky deformace. Nepochopila jsem smysl flashbacků, respektive přišly mi takzvaně úplně zbytečné a taky mi chybělo víc lidí, třeba Pearce vypadal opravdu zajímavě, tak proč tam nebyl nějak solidněji využit? Asi mi prostě opravdu vadilo, že tam byli po celou dobu převážně sami a o nikom dalším nevíme nic jiného než to, že mu smrdí nohy a má špinavé zuby, což možná může být velmi chválihodné z hlediska dokumentarizace a realističnosti, ale já chci od filmu víc. (09.01.2011)