Tears of Kali

,,Co je tam dole?" ,,Dole chodí živí s mrtvými..." A jak je tam, jak to vypadá?" ,,Ticho a vlhko." Působivý mystery horror kombinuje asijskou duchařinu s indickými a evropskými mýty, to vše doplněno o zdařilé gore (na příklad ustřihávání očních víček či stahování z kůže). Obdoba filmů, kdy z paralelních světů COSI proklouzne do světa našeho. Zde se jedná o nejtemnější stránky lidské duše, kde se ukrývají vzpomínky, démoni a nejděsivější noční můry (ano, i na Fredyho si člověk vzpomene, chybí zde ale jeho černý humor). Magická hudba společně s kamerou, která střídá celky s detaily a při krvavých masakrech neuhne, vytváří patřičnou atmosféru. Tenhle film je místy chladný, mrazivý, místy strašidelný. Odkazy i na tibetské mnichy jsou pochopitelné - oni se dokážou dlouholetými meditacemi dostat za hranice bytí, tam, kam se ostatní dostanou až v momentě smrti... (22.08.2013)

Marshall(ovu) filmografii si sjíždím tak nějak postupně a to od nejnovějšího kousku kterým je zatím příběh z " German Angst " přes vynikající " Masks " a nyní přišla řada na " Tears of Kali ". Je očividné, že tenhle kousek není tak vypilovanej jako jeho novější kousky. I přesto má co nabídnout. Jen je škoda, že si většinou gore pomáhá roztřesenou kamerou nebo střihem. Kdybych dřív neviděl film " Masks " možná jdu o hvězdu výš. Je ale nad míru jasný, že Marshall umí. Snad o něm ještě v hororových vodách uslyšíme. (19.03.2018)

Většinu lidí upoutá víc obal než obsah. Vlastně na to člověk nemusí být ani příliš povrchní. Já třeba mám k tomuhle druhu povrchnosti daleko, ale i kdyby byl námět filmu sebezajímavější, a přitom byl natočený ve formě poloamatérské televizní inscenace, s děsivou vyzoomovanou ruční digitální kamerou, plechovým zvukem, druhořadým hereckým ansámblem a zoufale nenápaditou režií, tak mě výrazněji neosloví a basta. A to je bohužel přesně tenhle případ. 1.ŠAKTI (**) První příběh se trochu otře o tibetskou mystiku, Radžníše a nepřímo i o Junga, ale nezapůsobil, hlavně kvůli nešikovně chaotickému vyprávění, otřesnému vizuálu a dvěma otravně uječeným ženským. 2.DÉVÍ (***) Zajímavý a inspirativní způsob, kterak si vylepšit svou karmu. Škoda jen, že plody jejího vylepšení sklidíme až v příštím životě, protože v tomhle životě už toho po téhle proceduře mnoho nesklidíme. Zaujal týpek v roli psychiatra, asi jako jediný herec/herečka z celého filmu. 3.KÁLÍ (**) Fušérský léčitel čirou náhodou (či spíš řízením osudu) opravdu vyléčí jednu dámu, ale ona "nemoc" asi měla raději zůstat uvnitř. Čistokrevně horrorová epizoda, ale filmařsky dost slabá. A tyto tři příběhy jsou ještě nepřesvědčivě propojeny mimipříběhem čtvrtým, jak bývá u povídkových filmů časté. (23.11.2022)

Hunter2222 to vystihl trefně, jsem rád, že podobný pocit z filmu nemám jen já. Já si totiž zpočátku myslel, jaká to nebude blbost. Podobná překvapivě milá setkání s podobnými malými velkými filmy mám hrozně rád. Celé se to točí kolem nějaké spiritisticko-duchovní skupiny, ale jen vzdáleně, ty tři povídky mají své vlastní děje, zápletky, jen ta vyústění vždy kolidují s onou skupinou. Celý film je dějově docela dobře promyšlený, minimum suchých míst, atmosféra jednotlivých povídek houstne přesně tak jak má, pointy a vyústění mají koule. Je to démonické, trochu gore, nešetří se krví, herecké výkony možná nejsou špičkové, ale pořád lepší než dementní puberťáci se svými šílenými dialogy, které zde vůbec nenajdete (ani puberťáky, ani šílené dialogy) a narazíte na pár velmi zajímavých scén (odstřihávání očních víček, sebevražda tužkou). K tomu povedená hudba. První povídka se mi líbila nejvíce, druhá má trošku slabší začátek, ale pak se rozjede a třetí se trošičku zápletkou vrací k té první, je z těch tří nejslabší, což ale vůbec neznamená, že je špatná. Takový zážitek jsem opravdu nečekal. A jsem rád, že konečně mohu bez servítek prohlásit - Ano, Němci umí natočit výborný film, dokonce umí natočit výborný horror!!!! (19.12.2011)

Pre mňa ťažko stráviteľný amaterizmus s nesympatickým hereckým osadenstvom a smiešnou tendenciou tváriť sa ako nejaká okrajová forma sofistikovaného filmového umenia. Z troch poviedok ma mierne zaujala iba prostredná o neortodoxnej psychoterapii, ostatok som vyslovene pretrpel. Štýl, ktorý preferuje nemecký režisér Andreas Marschall ide úplne mimo mňa... (25.10.2017)