Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Další adaptace románu Jane Austinové v Čechách známého jako Anna Eliotová. Hlavní hrdinka je Anna (Sally Hawkins), nejstarší ze tří sester, je milá, rozumná, hodná, ale nešťastná. Před 8 lety byla zamilovaná a zasnoubená, ale rodina jejího vyvoleného odvrhla, a tak se Anna musela své lásky vzdát. Osud jí ale připravil další šanci. Hrdinka opět potkává svého bývalého snoubence kapitána Wentwortha (Rupert Penry-Jones), ovšem za nečekaných okolností, při návštěvě u provdané sestry je jí představen jako nápadník jedné z jejich sestřenic. Kvalitně zpracovaný příběh přináší zajímavý pohled do duší obou hrdinů. Představitelka hlavní role Sally Hawkins byla za svůj výkon odměněna Zlatou Nymphou na Televizním Festivalu v Monte Carlu. (ylang)

(více)

Recenze (78)

Kristusazapad 

všechny recenze uživatele

Príšerne vážne a teda neaustenovské. Pritom práve irónia vnáša do príbehov a lá "červená knižnica" (samozrejme uvedomujem si tu aj ten filozofický moment, ktorý spomína MacIntyre) vítanú dvojznačnosť, nadhľad, ľahkosť, dialóg dvoch spôsobov žitia a tým aj reálnosť a živosť. (...) A čo je ešte horšie, zo všetkých charakterov sa ukrojila tá časť, ktorá ich robila ľudskejšími a zostali neznesiteľne jednorozmerné "funkcie v príbehu". Anča je uplakaná Popoluška, Wentworth len zazerá ako podgurážený ogrgeľ v krčme, Charles pre istotu žiadnu povahu nemá a nezjemňuje tak neznesiteľné výstrelky svojej ženy, Lady Russellová pôsobí skôr ako vypočítavá žena než ako milujúca náhradná matka atď. A aj antagonisti (s výnimkou bratranca Elliota) majú v knihe pôsobiť skôr smiešne, karikovane, ako v prípade starého Elliota a jeho obsesií zo zovňajška a z knihy šľachtických rodín - pre Anne sú skôr zdrojom pohŕdania a hanby. (...) Pre zvýšenie súcitu a vygradovanie celého prerodu sa z Anne stala prakticky slúžka, pritom práve Anne sa sama aktívne snaží pomáhať druhým, čím sa odhaľuje predovšetkým jej láskavá a trpezlivá povaha. Týmto sa podľa mňa len maskuje fakt, že samotné rozprávanie nedokáže čímkoľvek prekvapiť a vynahradiť tak straty, ktoré sa udiali na predlohe a pretvára (v medziach vymedzených dobou) v podstate samostatne mysliacu, sebareflexívnu a hrdú, akurát trochu zdeptanú ženu, na pasívnu hračku. Anne v knihe nebola osobou, ktorá sa musí odpútať od vlastnej podriadenosti. Ona už dávno nie je podriadená a nesamostatná - na rozdiel od Mary, Elizabeth a otca. Cieľom je preklenúť priepasť zloženú z predsudkov, hnevu a sklamaní, ktorá sa utvorila medzi dvoma ľuďmi vinou okolitej spoločnosti. (...) Štýl sa upachtene snaží o simuláciu psychických stavov svojich hrdinov, ale práve kvôli totálnej doslovnosti a jednorozmernosti toho všetkého to pôsobí zbytočne redundantne, až telenovelovito smiešne, pričom práve štylistické postupy mali byť, tak ako v prípade Austenovej, využité na iróniu a viacznačnosť. Veľmi zlé, pretože v porovnaní s 200 rokov starou predlohou, to pôsobí príšerne neživo, didakticky, sploštene a nezaujímavo. ()

sulimo 

všechny recenze uživatele

Nuda a hlavně nesympatické postavy, zejména pak Anna si mě rozhodně nezískala. Knížku jsem nečetla, tedy nemohu říct, zda-li je ta nuda na obrazovce natočena stejně, jako je napsána předloha, pokud ano, tak to snad ani točit neměli, na mě tohle prostě nefungovalo, nepůsobilo a ve finále mi bylo jedno, jak to dopadne (i když samozřejmě všichni víme, jak to asi dopadne, když to napsala Austenová). Lituju, že to vě mě vyvolalo lhostejnost, protože Austenovou mám moc moc ráda. Jo a z tý kamery mi bylo občas nevolno. ()

Reklama

vesper001 

všechny recenze uživatele

Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. ()

York 

všechny recenze uživatele

Den předtím jsem viděl adaptaci z r. 1995 a musím říct, že ta byla mnohem lepší. Herci (a hlavně teda Anna) sice víc pasovali do svých rolí v tomhle filmu, ale ve verzi z r. 1995 byli mnohem zábavnější a větší zm*di (Anina sestra, která pořád něco jedla, ta druhá, hypochondrička, otec, pomlouvajicí všechny níže postavené...). A taky tam bylo všechno lépe vysvětlené, z této verze bych asi spoustu scén nepochopil. ()

Simbet 

všechny recenze uživatele

Původně jsem dala tři hvězdy, ale protože jsem chtěla napsat i komentář, koukla jsem na to znovu a musela jsem všechno přehodnotit. Na tuhle Annu Elliotovou se dívám nejméně, není to to pravé. Nejvíc za to snad může Rupert Penry-Jones alias kapitán Wentworth. Viděla jsem ho v jiných filmech hrát docela slušně, takže nevím, proč tady je takové prkno. Vůbec se do toho nemůže dostat. I přes to bych možná čtyři hvězdičky dala, ale ten konec je prostě příšerný. Jak tam Anna běhá a hledá ho, do toho jí kámoška říká něco, co už měla dávno vědět.... Vůbec se to nedá srovnat, jak dějově tak obsazením, s provedením z roku 1995. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (3)

  • Ve scéně, kdy kapitán Wentworth z okna pozoruje odjezd pana Elliota, je v pozadí vidět Anna, jak přichází ke stolu a sedá si (v čase 43:17), vzápětí ale znovu vchází do dveří. (momova)
  • Přibližně ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír „Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit“. (cheyene)

Reklama

Reklama