V síti CIA

Strašně se mi to líbilo. Kdybych se měl pokusit najít chybu, ani by se mi do takového přemýšlení nechtělo, pro ten celkový blažený pocit. I známé epizody s dávno známým rozuzlením mají napětí, režie i herci jsou naprosto věrohodní, nic neruší, nic člověka nesvádí pochybovat. Jesli se někdo pokusí tvrdit, že skutečnost v CIA byla jiná, pak pravdu má tento film. (29.06.2008)

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám! (03.01.2008)

Velmi ambiciózní počin se v určitých rysech povedl, ale pro mě je především zklamání. Chris O´Donnell není tak dobrý herec, aby tuhle minisérii sám utáhl. To by ale ještě tolik nevadilo. Horší je, že v "The Company" prostě není dostatečně vykreslená atmosféra zemí, ve kterých se odehrává. Všechny lokace (snad až na Berlín) vypadají tak uhlazeně a bez kouzla dané reálie. Rusko 50. let? Maďarsko? Tohle? Nevěřil jsem ani za mák. Na druhou stranu, Michael Keaton hraje absolutně skvěle. Scéna, ve které naposledy sedí v kanceláři CIA je brilantní. Škoda, že zde takových není více. (06.12.2008)

Výborný první a třetí díl. Moc dobrá zápletka s agentem Sašou. Famózní Molina a Keaton ve svých rolích, které byly výtečně napsané a herci se jich dokázali stejně dobře zhostit. Seriál měl místy výbornou napínavou atmosféru, kterou příšerně zkazil druhý díl se svými klišoidními scénami a průběhem maďarského povstání. Tato pasáž je místy až trapná a je vidět, že v této oblasti scénaristé tápali. Postavy i průběh událostí v Maďarsku vypadaly mimořádně nevěrohodně a celé prostředí mimořádně kulisově. Seriál jednoznačně táhly z mého pohledu praktické, cynické a egoistické postavy Torritiho a Angletona. Scény s nimi a dialogy měly hlavu a patu. Mravenčí špionážní práce Angletona poháněná jeho fanatičností, narcisismem a paranoiou...to byla paráda sledovat - hlavně pro věrohodnost postavy a dokonalé Keatonovo herectví. Naopak scénaristům neodpustím jejich "good guy" postavu - naivního McCauliffa v podání Chrise O Donnella (průměrný výkon - žádné charisma). Tato postava mi v příběhu neseděla, ale její poslání bylo do očí bijící. Objevila se jen proto, aby nepříliš náročný divák měl v seriálu možnost chytnout se stébla morálky, korektnosti a patriotismu. Aby se v šedi amorálnosti a intrik studené války vyskytla postava, s kterou se může "každý" divák 100% ztotožnit. Je to škoda. Studená válka křivila charaktery a posouvala hranice etiky a morálky do hodně šedých vod. Škoda, že scénáristé a tvůrci seriálu neměli dost odvahy to dotáhnout do konce...Nevim no, možná by pak na ten seriál nikdo nekoukal kromě mně:-) Přesto ale celkově hodnotím seriál jako velmi povedený. Poctivé 4 hvězdy. P.S Souhlasím s DaViD´82 že Kauza CIA od DeNira byla lepší a to o celou jednu hvězdu. (09.09.2010)

Válka studená je válka studená. Mám takovou teorii. Někdo ze scénáristů si oblíbil Mailerova Ducha děvky a podíval se na Kauzu CIA i na Třináct dní. Poté zalezl na dlouho do archivu a vylezl s materiálem, který bylo záhodno přetavit v celuloidový drahokam. Jenže kdosi řekl stop, to je málo pro diváky. A tak vzniklo tohle. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná, jelikož jde o (údajně) velmi věrný přepis románu Roberta Littella. Budu-li však ignorovat skutečnost a povedu si i nadále svou, jak mě naučila tato minisérie, tak je to vše stejně pouze o tom jak své dezinformace prezentujete. Pokud dostatečně přesvědčivě, tak je děvka jedna prodejná (aka pravda) na vaší straně. A právě tvůrci mě svými "pravdami" nepřesvědčili. Selhávají totiž v detailech a rozpadá se jim pro ně celek. Všichni Rusové se i v Moskvě vybavují angličtinou. Akorát s nechvalně proslulým hollywoodským (čti směšným) přízvukem navrch (a to i v době nejtvrdšího stalinismu na veřejných místech). Nejinak jsou na tom Kubánci na Kubě atd. Což o to, to je to nejmenší. Ale, že je vše řešeno až příliš efektně a filmově (v negativním slova smyslu), to už na pováženou je. S výše zmíněným Mailerovým životním dílem to srovnávat nebudu, přeci jen takřka tisícistránkový dvojdílný román versus čtyř a půl hodinová televizní produkce, to by nebylo tak úplně fér (i když se to srovnání přímo nabízí). Ovšem s Kauzou CIA to s čistým svědomím porovnám. A vychází mi z toho De Nirův počin ve všech ohledech jako přesvědčivý vítěz. Stihne sdělit to samé v rámci poloviční stopáže a mnohem méně podbízivě. Company je kalkul s velmi proměnlivou kvalitou, který umí svého diváka napnout, místy strhnout a hereckými výkony nadchnout. Pravda, zdaleka ne všemi. Takový Chris O´Donnell sice již není tím tragicky antisympatickým floutkem jako kdysi, ale stále mu do statusu herce něco chybí. Konkrétně charisma a byť i jen špetka talentu. Vzhledem k faktu, že by měl na svých bedrech odtáhnout nějakých dvěstědvaasedmdesát minut je jeho obsazení zarážející volbou. Navíc mu scénář přihrává tak čistě běloskvoucí postavu "ríl emerikn boje" až to bolí. Přesto si dovolím tvrdit, že s tímhle námětem a obsazením se dalo vystoupat o stupeň výše na žebříčku kvality. Nebo možná dokonce i o dva. Co to melu... Nikoli dalo, ale přímo mělo. Stačilo se rozhodnout zda se držet reálné linky "jak to mohlo být" nebo té klasicky atraktivní bez ambicí. Ovšem oboje dohromady v této podobě, bohužel, nefunguje. (05.06.2008)