Fantastický pan Lišák

Lidská zvířata, zvířecí lidé, přičemž zvířata vykřešou v zájmu vyššího (všezvířecího) blaha své zvířecí já, aby to lidem, spoiler, za pomoci dalšího zvířete natřela jak babička paštiku na chleba. Parádní jízda rafinovaného pana Lišáka, paní Lišky, nerudného Jezevce, rudné Vačice a usměrnitelně agresivního Bobra. A když budete někomu chtít ukopnout hlavu, nezapomeňte ho upozornit, že jste lehčí než krajíc chleba. Tím ho zmatete. (22.11.2015)

Andersonův excentrickej smysl pro humor mi občas sedí a občas ne, v tomhle případě jsem si nejdřív říkal, co to proboha sleduju, ale pak jsem si tuhle obsahovou i formální výstřednost oblíbil a bylo to super. Hodně se mi líbila i hudba, třeba při scénách, kdy liška s vačicí kradli farmářům slepice nebo mošt a bylo to fakt nápaditý a mělo to spád. Líbilo se mi to hodně. 80% (05.04.2017)

Je to divné, je to nápadité, je to božsky ohudbené (Desplatovy perfektně sedící variace na Morriconeho), je to vlastně fantastické. A hrajou tam Rolling Stones. Opakované projekce v budoucnu jisté. P.S. Scéna s vlkem v Lišákovi je stejně magická jako scéna s vlkem v Collateral, pro mě dechberoucí okamžik. (28.01.2010)

Wes Anderson opět nezklamal a Fantastický pan Lišák je tak strašně Andersenovský, že už to snad ani víc nejde.. Melancholické rozhovory hozené až na absurdní úroveň, jemňounký humor a především úžasná symbióza geniálních dabérských výkonu s takřka bezchybnou animací... Scéna s vlkem má pak podobný význam a emoční dopad, jako setkání s jaguářím žralokem na konci Životu pod vodou... (07.04.2010)

Kombinace Roald Dahl a Wes Anderson zafungovala nečekaně dobře. Každý přidal tu svou trošku jinakosti a vznikl netradiční a velice milí animovaný film. Režisér dokázal svůj typiský rukopis vtisknout i přestože se jedná o loutkový film. Jeho tlumený humor vás sice nedostane do kolen, ale spíš překvapí a donutí trošku přemýšlet a to činí jeho tvrobu vyjímečnou a orignální a u toho filmu je to jednoznačně ku jeho prospěchu. (03.01.2011)