O princi, který měl smůlu

Unylá, zbytečně dlouhá a zcela nudná studiová pohádka o princi balíkovi, který si neustále stěžuje na své neštěstí, až se ho v osobě trpaslíka drží tak, že jej zcela pohltí. Naštěstí, jak už to v pohádkách bývá, zvítězí láska a zdravý rozum. Žádná z postav nepřiroste k srdci, Jan Šťastný je se svým princem neskutečně otravný a jindy Petr "Bavič" Nárožný je jen karikaturou vtipného krále. Ubohost. Hudba: Zdeněk Rytíř (03.01.2010)

Námět na dvaceti, maximálně třicetiminutovou pohádku, roztahaný nudně na hodinu. Veronice Gajerové to zde moc sluší, ale to je asi tak všechno. Písničky, zmatený děj, nekňuba princ, který zaslouží nakopnout, bílá paní... a když už není, o co hrát, objeví se trpaslík, ale mně to moc vtipné nepřišlo. Celé to vypadalo, jako by to paní Brunclíková psala zhulená nebo permanentně opilá, jak se tady skáče v žánrech, tématech a objevují se i dospělé kopance (třeba vztah královny a krále, to je spíš psychologický film). A nakonec ani ten Dvořák nedostal moc prostoru, aby pořádně rozjel svého zlého trpaslíka. Ale jinak jo, myšlenku beru, člověk by si neměl pořád stěžovat a i přes nezdary to stále zkoušet, a navíc by se měl rozhlédnout, z čeho může mít i radost, protože o to může lehce přijít. (06.06.2015)

Československá televizní pohádka o špatně vychovaném a totálně nesamostatném princi Leopoldovi, jenž svou všestrannou neschopnost zakrývá hloupým tvrzením o smůle, jež ho provází. Přestože byl často na prince Leopolda, jenž by ze všeho nejvíce potřeboval pořádně proplesknout, vskutku žalostný pohled, zejména v době jeho zoufalého panování, domnívám se, že zdánlivě nudná a roztahaná pohádka neznámého P. Obrdžálka skýtá poměrně slušné morální poslání. I hňup Leopold Jana Šťastného totiž nakonec poznal, že za to, jaký vedeme život, si můžeme především sami a nikdo jiný. Na mistra baviče P. Nárožného, jenž v této pohádce ztvárnil krále Václava, bylo snad kladeno příliš veliké očekávání, jež nebylo zcela naplněno. Kromě nich v řekněme průměrné pohádce účinkovala pohledná a skromně a mile působící kuchařka Lidka v podání V. Gajerové, nevýrazná královna J. Drbohlavová a tamější spravedlivá Bílá paní vystupující z obrazu, tělesně ztvárněná do J. Jiráskové. Pozoruhodnou dvojici dvorních rádců si zahráli bratři Jiří a Stanislav Bruderovi. Druhou polovinu pohádky oživil pohybově a gesty nenapodobitelný J. Dvořák, jenž byl přičarován v podobě zlého a mstivého trpaslíka, aby princ poznal, co přináší skutečná smůla, v tomto případě trpaslíkovy nezbedné kousky, jenž však pouze využil jeho totální životní neschopnosti rozhodovat se sám za sebe. (08.06.2017)

Legrační pohádková zápletka, kterou drží nad vodou základní motiv lásky služebné k princi, volba hereckých aktérů (Jirásková jako Bílá paní, Nárožný jako král, služebná Lidka - Gajerová, i princ Leopold - Šťastný). Zaujmou bratři Bruderovi, princovi rádci. Příjemný hudební doprovod Zdeňka Rytíře. Scénář: Zdena Brunclíková. Díky princově povzdechu: „Kdybych já měl trpaslíka, tak mi do rána vyroste.“ se ve druhé polovině objeví i Josef Dvořák, ale děj mi přišel už zbytečně natahovaný. Ale z lásky k palačinkám celkově dobrý průměr. (09.01.2010)

Kdyby mě spolužáci touhle pohádkou v dětství systematicky nedeptali, šla bych v hodnocení výš, ale protože jsem sama sobě trpaslíkem, který je smolař a NEVYROSTL, šla jsem s hodnocením jen do mírného nadprůměru. Jinak je to pohádka inspirativní, jdu si udělat palačinky. A ne, nebojím se, že něco zapálím, nebo že by se to mohlo nepovést. Mít smůlu a být absolutní nemehlo jsou dvě různé věci. (02.08.2015)