Svatý Jiří zabíjí draka

Aneb jak to obvykle dopadá, když malé evropské kinematografie točí blockbuster. Mrtvolný a nezajímavý (ovšem osudově se tvářící) milostný příběh, nejlépe vztahový trojúhelník, se zasadí do dramatických kulis nějaké významné historické události, sežene se nákladná výprava, odkouká několik klišé z hollywoodských velkofilmů a už se jede... Dík svatému Jiří za balkánsky bujný vizuál, ničím jiným si mě ten film nezískal. (22.01.2010)

Do tohto filmu som sa pustil primárne kvôli snahe vidieť vojnový film z nie až tak často prezentovaného prostredia srbského frontu v rámci prvej svetovej vojny. A aj keď som bol v tomto smere čiastočne sklamaný, nakoľko nejaká tá vojnová akcia je tam naozaj zobrazená poskromne, na druhej strane som dostal zaujímavý ľudský príbeh s typicky balkánskou náturou, plný čierneho humoru, ale aj ľudského utrpenia. Hoci ten obohraný milostný trojuholník ako základ takmer každého vojnového príbehu mi až tak nesadol. Herecké výkony sú celkom fajn. 60%. (29.01.2024)

Mé první setkání s tímto režiserém proběhlo díky brněnskému festivalu Cinema Mundi a i přes pozdní hodinu projekce jsem nelitoval jediné minuty tohoto filmu. Film má krásný spád a režisér Vám se zručností nejlepších šefkuchařů nenuceně předkládá jednu ochutnávku života v předválečném balkánském poloostrově za druhou. A jako dezert vybral nádhernou lovestory se dvěma charismatickými kohouty. (07.03.2010)

Inu, nic není tak jednoduché, jak bychom si původně mohli myslet. Občas sama sebe podezřívám, že srbské produkci nadržuju, ale třeba „Svatý Jiří zabíjí draka“ je právě z těch filmů, které bych místo domací dvd projekce chtěla vidět na velkém plátně, kam patří spíše, něž většina z toho balastu, který tvoří současnou nabídku českých kin. Je pravda, že ani dramatu „Rány“, které považuji za Dragojevičův vrchol, jsem nedala plné hodnocení, ale…. (21.02.2010)

Takové to bylo jakési nepřehledné a nudné. A navíc ponuré. Říkám si, už asi nejsem na ty filmy, kde si člověk leccos musí domýšlet. Nejdřív 2. balkánská válka a vítězství nad Turky, pak se tam nějak připletl Gavrilo Princip, vesnice asi při hranicích na Sávě byla živa z pašování s Rakušany a všechno to pokazil atentát v Sarajevu a šlo se do války zase. Takový pokus napodobit klasiku Na západní frontě klid, i když na srbské frontě to takový klídek nebyl. A jak jsem se nudil, občas jsem odcházel a ještě víc jsem se ve filmu ztrácel. Dokonce jsem si pletl, koho čí je která žena... To, že mám balkánské filmy rád, mi nebrání dát tomuhle pouhé dvě hvězdičky. (19.04.2018)