Tiché světlo

Oproti předchozímu kontroverzně přijímanému filmu Souboj s nebem si Carlos Reygadas zvolil pro svůj nejnovější kousek formu o dost uhlazenější a akademičtější... Tentokrát jde z velké většiny o kompozice dlouhých, statických záběrů, které na sebe berou jak subjektivní tak i zcela distancované pohledy. Prázdnost prostředí (holé interiéry místností, rozsáhlé pusté krajiny s nekonečným horizontem...) umocňuje i jednoduchost stylu, který si zvolil, a definuje i vztahy mezi hlavními hrdiny - vždy jim nedává šanci kontaktu vzájemné interakce a spíše má tendenci je separovat. Když už se však rozhodne pustit herce k sobě, vždy se snaží diváka dostat co nejdále od samotného významu scény a nechat ho tak emocionálně nezainteresovaného (používá k tomu jak pohledů herců, kteří sem tam koukají či mrkají do kamery, tak i ruchů, kompozice a hereckého minimalismu). Geniální je, jak dokáže kamera v jednom záběru naznačit co se bude dít v dalším nebo jak efektně a nenásilně dokáže vytvořit působivé metafory (sklízení úrody na poli, východ-západ slunce atd.), jejichž vyznění však není pro Reygadase prioritou... (21.12.2008)

No jo, chlap v přechodu, co víc dodat:)) Ale tento film nabízí celkem zaručený způsob, jak ho zchladit, když se mu začnou zapalovat lejtka! Je to film pro milovníky dlouhých záběrů, realistických scén a možnosti ponoření se do reality filmu, života postav, jejich pocitů a hlavně žádných zbytečných a prázdných keců. A konec je fakt emočně nadupaný! (tak nějak nenápadně, je potřeba se do toho pokusit vžít). A je fakt, že paprsky slunce jsou snad jediná věc (jev) na Zemi, která nevydává žádný zvuk... (22.07.2012)

Istým spôsobom kontroverzný film, ktorý rozpráva príbeh ľúbostného trojuholníka (muž a 2 ženy) v uzavretej komunite mennonitov na severe Mexika. Láska rúca náboženské predsudky a dostáva sa do rozporu s konvenciami a svedomím človeka. Ako provokáciu to však nemožno brať, mennoniti aj tak televíziu nepozerajú. Je to skôr experiment, ktorý kladie dôraz na formu. Evidentná je snaha režiséra pripodobniť rytmus filmu, rytmu života zvláštnej komunity, ktorá odmieta výdobytky modernej spoločnosti. Verím, že niekomu sa môže tento film zdať nekonečný, pomalý a nudný, ale mňa takéto čudácke komunity s bizarným spôsobom života čímsi priťahujú. (06.09.2011)

Reygadasovou prioritou je vytvoriť z každého záberu šetrič obrazovky, vykradnúť Dreyera a stať sa plnohodnotným predchodcom Stromu života... a tým ašpiruje na zaradenie do idiotskej škatuľky s názvom Parametrická narácia. Ale tento raz film skutočne zodpovedá Bordwellovej definícii, pretože za ním nemožno objaviť nič duchovné...To, čo diváka naozaj v snímke zaujme je samozrejme rutina a rytmus života menonitov. Plot by bol celkom zaujímavý, akurát že Reygadas dokáže sploštiť kdečo... Ostatné je vata. (V podstate však ide o veľmi škodlivý film, ktorý iluzórnou "hĺbavosťou" nahlodáva filmový vkus verejnosti.) (04.02.2013)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Cena poroty (spolu s filmom "Persepolis") ◘◘◘◘ Dlho som váhal medzi 3 a 4. Príliš často som počas filmu pozrel na časomieru. Nie je pre mňa ľahké vydržať sedieť cez 2 hodiny pri ca. 15 scénach. V ich rámci sa odohraje príbeh lásky, rodiny, komunity a 'vyššej moci'. Malickovská kamera a celkový štýl prestupujú celým spracovaním, aj keď dlhé zábery sú pridlhé aj na Malicka. Výbornou autorskou voľbou bolo prostredie a jazyk, ktoré nás stavajú (možno aj symbolicky) na pomedzie dvoch svetov - jazyk je niečo medzi nemčinou a holandčinou, prostredie je niečo medzi USA a Mexikom. A postavy sa pohybujú vo svete čisto reálnom, no z dlhých záberov a zvolenej filmovej reči cítiť snahu vyzdvihnúť ich ukotvenie vo svete 'nadreálnom'. Príbeh je určite zaujímavý aj náboženskou komunitou, v ktorej sa odohráva, chvíľami sa mi nevdojak pripomenul Olmiho Strom na dreváky a jeho tichá religiozita. Tak či tak však film nedokázel (mne) sprostredkovať tak silný zážitok, ako chcel, a bol najmä zoskupením krásnych aj priemerných scén nasnímaných s veľkým citom pre obraz, s veľkou túžbou byť autentický, pravdivý, čo žiaľ, niekedy pôsobilo až rušivo ... pre štvrtú hviezdičku som sa rozhodol až pri záverečnej scéne, ktorá bola naozaj originálna a krásne podivná (15.05.2011)