Imaginárium Dr. Parnasse

Ušlo to... Čekal jsem možná maličko, maličko víc, ale ušlo to. Oproti Kletbě bratří Grimmů je to geniální film, ale takový Brazil nebo 12 opic je úplně jiná liga... Ledger se rozloučil, jak jen mohl, ovšem jeho smrt, která byla vyřešena skutečně nejlépe, tak mohla, přeci jen hází filmu klacky pod nohy a očividně tu něco chybí. Motivace Ledgerovy postavy třeba nejsou vůbec vysvětleny. (28.01.2010)

Terryho Gilliama opět dostihla obrovská smůla (smrt Heatha Ledgera), nicméně tentokrát se s ní dokázal poprat a vyřešil to úžasným způsobem. Tak, že z filmu vlastně ani nejde poznat, že využití čtyř herců pro jedinou postavu nebylo úmyslem od začátku. Velkolepé fantazie trochu kazí mizerné vizuální efekty, ale ono je to vlastně asi jedno, protože jde o to, nechat se unést do světa za zrcadlem a třeba si i některé věci představit ve své vlastní hlavě. Nejlepší jsou ale stejně scény s papundeklovými stromky a Parnassovým jevištěm, prostě scény "před zrcadlem", které odkazují na starší Gilliamovské výpravy (o MontyPythonovskému tanci policajtů v sukních nemluvě) a pak samozřejmě herecké výkony - jednak již zmiňovaného kvartetu Heath, Collin, Jude a Johnny a především ďábel Toma Waitse. Terrymu se jednoduše začíná navracet forma a já jen doufám, že se mu konečně podaří natočit toho Dona Quijota. (10.04.2010)

Gilliamovo alegorické imaginárium je doslova vratkým a kodrcavým double deckerem, který v sobě ukrývá všechno možné i nemožné, fungující i nefungující, krásné v ošklivém, staré či nové a zábavné spolu s nudným. Stejně, tak jako filmový ďábel pokouší duše všech smrtelníků možností volby, tak i Gilliem nutí diváka volit a v řadě případů je to volba dost nelehká. Ačkoliv je jeho imaginace bezbřehá a vizuální koncepce některých scén dokonalá a dech vyrážející, stejně mi v tom všem něco chybělo, možná nějaká ta pomyslná duše. Gilliam často vypadává ze symbolického řádu a místy nastoluje obrazové šílenství ad absurdum. Ve výsledku je Imaginárium přeci jen prázdným místem otevřeným hlavně divákově imaginaci. Tam, kde triky nestačí by měla přijít na řadu lidská představivost. Jenže ta moje zřejmě selhala a já odcházel z kina s pocitem, že Ledgerovou poslední rolí měl opravdu zůstat Temný rytíř. Místy imaginativně hravé, ale hlavně dekadentně nudné. 65% (novinářská projekce) (08.01.2010)

Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. (13.04.2010)

Rozpačitý. Nerad se z filmu cítím rozpačitý. V Imaginariu se dere na svět síla lidské fantazie. Zhmotnění kreativity a vize pomocí filmu. Nápady zakopávají - to je důležité a rozhodně ne pouze pozitivní - opravdu zakopávají jeden přes druhý a to v přeplněném kupé. Víte, když postavíte all star team, ale opravdu z těch největších hvězd, nedovedu so představit, že by měl očekávané výsledky.. Moc sólistů najednou nedělá dobrotu. Film je nekonzistentní. Nesedí mi grotesknost podání. To je ale pouze můj osobní problém. Popravdě mě většina postav svým protivným projevem ( skvěle zvládnutý perfektními hereckými výkony ) neuvěřitelně rozčilovala. Ďábel měl naopak z pekla styl. Ten chlap musí i v dnešní době balit osmnáctky na dvě tři věty. Valentina do toho světa svou nepřirozenou okouzlující originálitou krásně pasovala. Oči trošku dále od sebe, nos do špičky, rtíky jako postavička z manga komiksu. Jednotlivosti zajímavé, nikoliv krásné, celek jakbysmet. Ale krásu jako takovou stejně stavím na druhou kolej. U ní to k mému okouzlení stačilo. U Terryho díla bohužel ne. Možná za to může i ožralej gambler Parnassus. Možná nezvyklý přísun nápadů, zvláštní porcování děje, či moje nepřipravenost na snímek jako takový. Nevím. Možná Imaginarium jednoduše jako film není tak funkční, jako vize. (09.08.2010)