Kam čert nemůže

Krásný snímek. Vyniká pozoruhodným námětem a neobvyklým dějovým přechodem od atmosféry velmi mysteriózní. K čemu nebudu prozrazovat, to se musí vidět a snad i cítit. I bez toho však film stojí na skvělých postavách, kde psychika hlavního hrdiny je právě tou perspektivou, která určuje vývoj, atmosféru i filmový žánr. Dojde vám to však až po skončení filmu, mě osobně to trvalo pár dní a to je další kouzelný rozměr filmu. Naprosto skvělí jsou paní Hlaváčová s panem Horníčkem, ale jak to bývalo pro českou klasiku typické (kde jen ty loňské sněhy jsou?) úchvatní jsou i herci ve vedlejších rolích (pánové Brodský, Sovák, Hrušinský a nejen oni. P. S. Tak mě napadá, je to sice daleký odskok, ale i tyhle asociace vyvolalo zamyšlení nad tímto uhrančivým dílkem, že silné vedlejší postavy byly typické i pro americké černobílé filmy, i filmy francouzské 60. let a určitě by se dalo jmenovat dál... Další doklad přepjatého individualismu dnešní doby, který se zračí v tom, že dnes jeden dva hlavní hrdinové, možná výrazný protivník, a zbytek sekundtanti bez osobnosti sloužící jen k tomu, aby nám jejich prostřednictvím mohl hlavní hrdina sdělit své myšlenky?! Naštěstí tenhle film ztělesňuje pravý opak :) (06.03.2018)

V uplynulých šesťdesiatich rokoch som tento film videl viackrát a ako plynul čas, tak sa menil aj môj pohľad. Keď som ho videl premiérovo, bol som veľmi spokojný, lebo to v tej dome bolo maximom možného. Diváci boli vďační za každú hlášku, za každý skrytý význam, ktorý unikol cenzorom. Neskôr som už iba hľadal to, čo sa mi pôvodne páčilo a dnes už naň pozerám iba preto, aby som si pripomenul mladých hercov, z ktorých už dnes väčšina ani nežije. (30.01.2019)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)

Příjemně hravá komedie s dávkou mystického tajemna o nezvyklých nedorozuměních vedoucí přes zdanlivý chaos k vtipně ironickému nadhledu a rozuzlení. Dr. Faust (skvělý Miroslav Horníček s neuvěřitelně přirozeným herectvím) se dostává pod velkým vypětím k pocitům frustrace a vyčerpání. S následnou utkvělou představou o čertovi pak rozehrává nevšední zážitky, které ho ale dostávají svým nezaměnitelným ženským půvabem a čerstvým ovzduším zpátky do reality a do chomoutu. Mefistofela (dobrá Jana Hlaváčová) se rozhodne dostat pod čepec svého vyvoleného. A i když ten ani neví, že existuje, nevzdává se a při první vhodné příležitosti a využití jeho blouznění, ho unáší do své rodné vísky s hradem a s velkou vytrvalostí ho dostane až k oltáři. Další zajímavé postavy: předseda družstva Hátl (dobrý Jiří Sovák), který nemá rád záhady, je neustále a záměrně maten a tak se snaží dopátrat pravdy, kastelán a otec Mefistofely Borovička (dobrý Vlastimil Brodský), který se velkou měrou podílel na vyvářených záhadách a matení, a Faustův kolega Dr. Vágner (dobrý Rudolf Hrušínský), který má strach o zdraví svého přítele. Krásně rozverná komedie s neuvěřitelně půvabnými dialogy a humorem s potřebným nadhledem, kde se herci vyžívají ve svých rolích. (09.02.2011)

Horníček a Hlaváčová jsou dva důvody, proč tenhle film i po letech vidět a proč mu přiznat určitou hodnotu. Scénář je jinak celkem průměrný a ani režie Zdeňka Podskalského ho podstatně nevylepšila. Herecký rejstřík Miroslava Horníčka byl vždycky omezený, šlo především o výborného vypravěče a autora. Tahle role mu ale sedla a jedná se myslím o jeho druhý nejlepší výkon (vedle seriálu Byli jednou dva písaři). No a mladičká Hlaváčová byla tehdy plná energie a ďábelského šarmu. Slušná konverzačka, ve své době určitě nadprůměrná komedie. Celkový dojem: 55 %. (02.06.2009)