Zelená zóna

Politicky angažovaný Bourne v Iráku? Chtělo by se sice odpovědět replikou z filmu "don´t be naive", ale nebyla by to tak úplně pravda. Ono totiž to přirovnání docela sedí. Docela hodně. Škoda pouze závěrečné třetiny, kdy se to odkloní od našlapaného předchozího dění směrem k doslovně a naivně pojaté agitce, která sice míří správným směrem, ale to podání... (zvlášť poslední dialog Millera s Poundstonem je již trochu příliš, něčeho takového bych se zrovna od Greengrasse nenadál). PS: Chápu sice, že reportážní kniha, která je byrokratickou odyseou, kdy levá ruka neví co dělá pravá "aneb kterak Amíci nepochopili, že arabská země po létech tyranie, sankcí a válce není to samé co libovolný stát Unie po přírodní katastrofě" se do podoby nedokumentárního filmu převádí jen horko těžko, ale když v celé knize není nic o zbraních hromadného ničení ani trapných pokusů o jejich nalezení, tak proč z toho dělat snímek právě o tomto? (27.05.2010)

O Zelené zóně lze hovořit jako o jakési syntéze dvou tvůrčích přístupů, které si Greengrass dokonale osvojil ve svých předchozích počinech; pseudodokumentární rekonstrukce historických událostí (Krvavá neděle, Let číslo 93) a žánrového (akčního) fikčního filmu (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum). Zelená zóna stojí někde na pomezí důmyslně propojující oba směry. Z první jmenované linie přejímá onu precizní kvazidokumentárnost, jež budí dojem „live“ přenosu z válečné zóny, z té druhé pak pozoruhodnost formáních prostředků, zejména v propojení konceptu roztřesené, rozostřené, neustále švenkující a zoomující kamery a rychlého střihu (průměrná délka záběru nepřesahuje tři sekundy) jakožto způsobu vyjádření neustáleho pohybu. [==] Jako nejschůdnější žánrové zařazení se mi jeví označení filmu jako akční, drama, thriller, válečný. Jednotlivé konvence daných žánrů totiž film propojují ve funkční celek. Žánrové hranice se v průběhu filmu posouvají a vzájemně mezi sebou prostupují, a není proto nutné snímek označit pouze jedním žánrovým typem. Jednotivé žánrové přechody můžeme demonstrovat na konkrétním příkladě. Jedná se o scénu, kdy je při hledání ZHN důstojník Miller upozorněn Iráčanem Freddym, že se v nedaleké residenci odehrává důležitá ilegální schůzka bývalých vysokých armádních a vládních činitelů. Miller se rozhodne jednat, svolává svou jednotku k zásahu a v tu chvíli se začne chovat jako akční žánrový hrdina. Krátká promluva je ukončena slovy k jednomu z vojáků: „Get your fucking game face on.“ Miller tím dává jasně najevo, že je především hrdinou filmovým, jakoby žánrově ožije. Tato žánrová vsuvka předznamenává další akční část filmu a slouží také jako důležitý vývojový model. [==] Děj filmu je vyprávěn striktně chronologicky. V centru vyprávění stojí postava Roye Millera, tato hlavní dějová linie je doplňována mnoha mikroději, které ale mají logické kauzální vyústění. A právě postava Millera syntetizuje tyto mikroděje a slučuje je do jednoho celkového obrazu. Syžet je přitom rámován zřetelně vymezenými daty: první, určené hned v počátku doplňujícím titulkem, 19. březnem 2003 a druhým zobrazeným jako projev prezidenta USA George Bushe uskutečněný 1. května 2003, kdy byly ukončeny hlavní bojové akce Operace Irácká svoboda. Samotná základní myšlenka vyprávění tkví v jakési redundanci, kdy je Millerova skepse po neúspěšných hledáních ZHN více a více podporována. Konstrukce kauzálních vztahů a současně divákova narativní aktivita je syžetem přirozeně posilována. [==] V Zelené zóně se obecně odráží celosvětová nespokojenost s vedením válečných konfliktů, kdy pravé důvody k intervenci jsou skryty a Ius ad bellum není zcela naplněno. Samotný průběh války má mnoho paradoxů a je natolik bizarní, kdy jeden nehledí druhého a bojuje se za něco, co vlastně neexistuje. Všichni včetně vysokých vládních činitelů se ale tváří, že se něco děje neustále, přičemž se zakrývá důležitost jiných, těch opravdových faktorů, které samy o sobě k rozpoutání války nestačí. (17.01.2011)

Není to "hrdinský" a tím pádem naivní ... je to politický, špionážní, korupční ... realistický. Ukazuje to válku v Íráku bez nadsázky a s naprostým chladem, kde žádná strana není ta čistá, všichni jsou to jen banda šmejdů jdoucí si za osobním prospěchem (moc, prachy, vliv, atd. ...). "Vojáček" Matt Damon mezi tím musí chudák pobíhat a zjišťovat, že jak už řekl jeden starý čínský filosof: "Všechno je jinak ...". Don´t be naive ... Jak padne věta ve filmu. Navíc to ubíhá rychlým tempem, pořád se něco děje ... Je to zajímavej, hlavně politickej film, spíše drama, ... s akčními snímky to nemá moc společného. Jeden z těch lepších "válečných" ... (14.12.2010)

Greengrass nezklamal a předvedl poměrně solidní adrenalinovej námrd vrcholící totálním war-chaos-infernem, kterému bohužel chybí citelnější dohra, vyšumí příliš rychle. Bourne Supremacy tedy zůstává nepokořeno, nad tempem, dokonalou střihovou provázaností, gradací a naprostým režijním přeheledem přesto zůstává rozum stát a Greengrass mě v tomto směru snad nikdy nepřestane fascinovat. Každopádně bourneovské a přesto jiné... A přitom tak příjemně povědomé... Ale přesto... (04.06.2010)

„Demokracia je komplikovaná.“ Zo začiatku som si hovoril, že je to jeden z mála špionážnych filmov, kde viem, čo sa robí, kto je na akej strane, o čo mu ide, čo danou vetou sleduje a dej mi pripadal zrozumiteľný a asi hodinu som dosť dobre rozumel, čo sa práve deje, prečo a čo z toho asi vyplýva. To je obrovský úspech, pretože špionážne filmy majú bohužiaľ vo väčšine nepochopiteľné scenáre, ktoré sú schválne napísané čo najchaotickejšie, aby sme vôbec nevedeli, koľká bije. Bohužiaľ, ambiciózna ZELENÁ ZÓNA má DVE hodiny a tej druhej som už v podstate nerozumel vôbec a neviem, či bolo horšie, že sa takmer žiadne akčné scény neodohrali alebo že ak sa aj nakoniec niečo akčné roztrieskalo, Greengrass to zasa „prestrihal“ tak, že som znova netušil, kto, kedy, prečo, s kým, do koho, za čo, o koľkej. Nie je to palec hore, ale ani dole a Matt Damon, Greg Kinnear a Brendan Gleeson dostali fajn úlohy, takže je vlastne úspech, že dávam až 60%. (27.05.2011)