Vicky Cristina Barcelona

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

I když tvorbu Woodyho Allena příliš nevyhledávám, rozhodl jsem se na tento jeho nejnovější počin podívat v očekávání něčeho nového, odlišného od jeho předchozích děl. A mé tušení dostálo pravdy. Vicky Cristina Barcelona na mě opravdu působilo velmi odlišně od jeho dalších filmů, ale výraznější nadšení se nedostavilo. Celý film, příběh mi jaksi protekl mezi prsty a téměř vyzněl do prázdna. Pokud to měla být komedie, nevšiml jsem si jediného vtipného momentu. Mělo-li to být drama, bylo příliš řídké. Jediné s čím se dá souhlasit, byl romantický film, ale ani ten nedosáhl možné kvality. Obyčejně mi nevadí filmy založené na dialozích, ba někdy jsou mnohem lepší než kupa nesmyslné akce, ale zde byly bohužel dialogy pro mě ze značné části nezajímavé a nudné. Stejně tak charaktery hlavních postav, které na mě působili krajně negativním dojmem (přece jen mě film nenechal úplně chladným… špatná reklama, taky reklama). Měl jsem pouze možnost sledovat něco přes devadesát minut omezené části určitého způsobu pohledu na život a to v jeho dvou odlišných podobách, které jak vidno nejsou slučitelné. Nechci tvrdit, že tento film je špatný, to rozhodně ne. Penélope mě opravdu dokázala o své roli přesvědčit bez nejmenších pochyb, ostatní odvedli "jen" standardně kvalitní výkony. (17.02.2009)

V životě by mě nenapadlo, že mě Allen dostane do kolen. Jeho výlet do Evropy však zcela trefně zhmotňuje omamnost letní nevázanosti, navíc se šikovně zaplétá do osidel interesantně dramatického milostného čtyřúhelníku. Spousta věcí v tomhle filmu je pravdou do puntíku a nezáleží na tom, že to všechno hrají hvězdy, za které se v Hollywoodu solí horentní sumy na dřevo a máte je spojené spíše s výjevy na plakátech mnohem dražších filmů. Takhle melancholicky rozpoložen jsem naposled odcházel z Dobrého ročníku. S přihlédnutím k Allenově předchozí rukopisné "intelektuální neurotice", která mě nikterak nezasahuje, nemám důvod dávat nižší hodnocení. (04.11.2008)

Ať už si o sobě myslíš, že máš sám sebe přečteného nastokrát zleva, zprava, seshora i odspodu, že máš ve svých touhách, stanoviscích a cílech jasno tak dokonale jako nikdo druhý, že tvé ideály a přesvědčení jsou ty nejpevnější a nejvytříbenější pylony jistoty držící klenbu životního chrámu, nebo je tomu právě naopak a patříš do skupiny lidí, kteří se nechávají unášet fluidním prostorem svobody na hony vzdálený od chátrajících přístavů zaplněných přízraky obyčejnosti, do té skupiny lidí, kteří jednají impulzivně po vzoru nepolapitelných snílků, děsíce se trvalých závazků a vychutnávajíce si žití plnými doušky hedonismu, Woody tě se svojí uvědomělou (a drze snobskou) autorskou bilancí provoněnou jihoevropským kouzlem "dolce far niente", zalitou krev burcujícími slunečnými paprsky a rozkolébanou uklidňujícím rytmem španělské kytary za kontrapunktu nočního klevetění cikád (i bez), přesvědčí, že jakékoliv charakterové škatulkování je absolutně zbytečné a zhovadilé, protože v životě není jistější nejistoty než hluboké nejistoty z jistoty a neukojitelného hledání ztraceného času - destruktivního i povznášejícího zároveň. Rej herecký, intelektuální i autoreflexivní. Na "milostné psaníčko", které koneckonců je a není pouze exhibicí krásných tváří ve stínu španělských památek, to není špatné, ne? :) (19.02.2009)

Z filmu přímo sálá letní, slunná, žhavá, vášnivá a příjemná atmosféra Barcelony (pro někoho, kdo ve Španělsku nebyl stejně jako já, velice lákavá reklama :-)). To vše navíc podporuje hravá hudba a také jemný, přesto chvílemi i lehce kořeněný humor; zvlášť společné soužití mezi Cristinou, Juanem Antoniem a Marií Elenou (krásná a temperamentní Penélope svoje španělské kořeny skutečně nezapře ;-)). Pohový film, který hodnotím 4* a nejspíš se (až si budu chtít přivolat trochu toho španělského tepla a slunce) na něj zase někdy podívám. (03.01.2009)