Vicky Cristina Barcelona

Woody Allen má fantastické umění vyprávět a dokovaď mu budou síly stačit, bude asi jediný, který to divákovi bude cpát na plátno a tímpádem ho plně uspokojovat filmy, které sám napíše a později také natočí. Vicky Cristina Barcelona na jednu stranu není nijak neobvyklý film, co se příběhu týče, ale má tak dokonalé umění dialogu, že se od toho nedá odtrhnout a musí se to dokoukat na jeden zátah, to je prostě povinnost. Přitom film se odehrává v prosluněné Barceloně a Oviedu, a to pro mě v těchto zimních dnech je něco jako pohlazení po duši, protože už mám té zimy pokrk. Takže představte si nový film Woodyho Allena sami. Jestli ho máte rádi, budete se bavit. Má svůj osobitý styl, kterému vévodí humor a umění vyprávět, tady humor trošku nechal stranou, každopádně vyprávění upustil uzdu a huba mu mele ostošest. (18.01.2009)

Dalsi romantika od Allena, kterej ale tentokrat nesazi na nejaky hlasky a vtipny dialogy, ale zameril se ciste na vztahovej propletenec, kterej je tu mozna drobet propletenejsi nez v jeho ostatnich filmech, ale diky presunu deje do Barcelony si to porad drzi takovou pohodovou atmosferu. Ale je dobre, ze tady Allen nehraje, fakt by se sem nehodil. Jinak jak se dalo cekat, vetsinu casu se tu jen keca, ale Bardem je dostatecne charismatickej a Johansson, Hall a Cruz jsou dostatecne sexy, aby film nezacal nudit a vyvoj vztahu je zajimavej, takze jsem se celkem dobre bavil, ale ten naprosto zbytecnej hlas vypravece, co musel kazdou kravinu vysvetlovat, me dost rozciloval. (22.01.2009)

Okouzlující kříženec Woodyho a Pedra a nikdo se mi to nepoukoušejte vymlouvat. Úplně stačí, že bych se týhle charakteristice sama předem vysmála jako něčemu zhola nemožnýmu, ale JE to tam - zamotanej příběh, každej s každym to buď dělá nebo dělat chce, výčitky svědomí se střídaj s odvahou bláznů, myšlenkový pochoďáky s motivem kytary, křehký lidský nádobí a vášně, to celý rámuje ironická grimasa. Abych nezapomněla ... Bardem, Cruz ... další z ingrediencí, co můžou za henten afrodiziakální zážitek a moc pěknej film, 4,5 *. (20.11.2008)

Woody je parchant. Obyčejný spořádaný život jako by podle něj nemohl obstát proti prosluněným prázdninovým eskapadám, kde se plní fantazie a kde je vše tak dráždivé, nespoutané a sexy. Starý lišák vzal erasmácká klišé, líbivé španělské kulisy a vzpomněl si, že každá druhá dívčina, jakmile vyjede za hranice, se najednou urve ze řetězu a snadno podlehne kouzlu prvního svůdníka, který se na ni tak nově, tak výjimečně a tak exoticky usměje (a který s ní nemusí řešit vynášení odpadků a za ty dva dny se neokouká). Nutno podotknout, že Bardem škatulku naplňuje dokonale a že lze snadno uvěřit třem srdcím točícím se okolo jeho úsměvu. Woody k vyjádření ženských duševních proměn kupodivu nevyužívá dialogy (!), ale výhradně gesta a řeč těla - a vejde se do nich všechno od Vickyina tápání až po Cristininu přeměněnu z rádoby bohémské umělkyně v průměrnou šukézní barbínu, která nikdy nebude mít mentalitu beuzdné rockové hvězdy. Fór a zároveň slabina filmu tkví v tom, že Allen občas naznačí, že na tohle bohémství sám nevěří a že Juan Antonio v jeho očích není žádným gerojem... Woody si dovolil jen další stylistické cvičení, které s divákem manipuluje podobně bezohledně jako Match Point. Navíc, věřit tak bezútěšný pohled na obyčejný život chlapíkovi, co natočil Annie Hall, Hana a její sestry a Manhattan, to prostě... Woody, ty parchante! (25.12.2008)

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)