Vicky Cristina Barcelona

Léto, slunce, bezstarostnost, vášeň a jedna zatraceně záviděníhodná švédská trojka, to je Vicky Cristina Barcelona. Tápající postavy hledající samy sebe a konfrontace opačných archetypů jsou vystiženy přesvědčivě, a to jak díky scenáristické vyzrálosti Woodyho Allena, tak kvalitním hereckým výkonům. Spád a svěžest filmu jsou zajištěny vypravěčem, který potenciálně nudné, avšak pro příběh nepostradatelné, informace bleskurychle odříká a samotný film tak může zobrazovat jen to, co je skutečně zajímavé. Celkové vyžnění ale nakonec zůstává poněkud naivní a vlastně i povrchní. Z figurek rozestavěných na hluboké psychologické drama se vyklubala jen příjemně obyčejná partie. 7/10 (11.01.2009)

Nevím, jestli chtěl Woody Allen oslavit Španělsko, nespoutané umělce a svobodomyslný přístup k životu, anebo ukázat, jak Američané (Američanky) nemají sebemenší šanci přiblížit se cizí kultuře a vnímají ji pořád turisticky. Bohužel film sám působí jako turistická pohlednice. Takže: dobří herci, pár zábavných scén, trocha erotického napětí a hodně snobismu, který, jak se zdá, není moc terčem kritiky. Woody vás zve na dovolenou a svou zdravou skepsi zapomněl doma. (22.02.2009)

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Nejprve jsem se zamilovala do plakátu a po té mi k rozhodnutí zda koupit nebo nekoupit stačila jediná fotka. Skutečně, je to tak, znám svůj vkus :) Ne, že by to bylo podstatné, ale někteří zdejší miláčkové dodnes žijí z nepochopení toho, že člověk může znát sám sebe a to mu upírají. Takže se jděte znovu bodnout, vážení. A já si jdu vybrat další filmový dortík a místo ztráty času s vámi, bez vlastní identity, můžu s klidem pokračovat v krasojízdě :) Volný překlad pro zájemce o skutečný komentář k Vicky Cristina Barcelona zní takto: Už jsem si zvykla, že mnou velice neoblíbená Scarlett Johansson hraje ve filmech, které bych si nechtěla nechat ujít, takže mi její hraní už tolik nenahání husí kůži. Mnohokrát jsem si potvrdila, že Penélope Cruz raději vyhledávám mimo současnost ve filmech z jakékoli doby minulé a Javier Bardem na mě udělal dojem v Goyových přízracích a Lásce za časů cholery. Kombinace těchto tří ovšem vyvolala v mých očích bezchybnou chemii a letní nálada prosycená sexuální energií milostného trojúhelníku slibovala přesně takový příběh, jaký film vypráví. Láká vás to? Poddejte se tomu. (18.04.2010)

85%... Několik životních principů se střetává v Gaudího katalánské metropoli. Penelope Cruz jako femme fatale symbolizuje ničivý oheň, věčná hledačka seba sama Scarlett Johannson působí jako závan čerstvého vzduchu, který za okamžik zmizí v dáli a nechá jen neurčitou vzpomínku, Bardem v roli latinského volnomyšlenkáře připomíná vodu- dravou řeku, vodopád, rozbouřené moře, z něhož vyvěrá jeho malba a konečně poněkud usedlá, ale z oné čtveřice jednoznačně nejzajímavější Rebecca Hall coby princip země pozná, co je to eroze půdy pod vlastníma nohama. Podivný milostný čtyřúhelník má více úhlů, než byste čekali. Woody Allen se vrací ve skvělé formě. Onu směšnou komiku zaměnil za poněkud osudovou tragiku, která ale není přepjatá a teatrální. Zkrátka existuje. P.S. Jestlipak viděl Woody Closer? Match point vs A good year? (07.11.2008)