Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu

Pan Saudek je nesmírně zajímavý člověk, kterému občas nerozumím a občas obdivuju jeho odvahu dělat věci, které dnešní společnost považuje za zvrácené. Umělci asi takoví jsou a budou a ačkoliv za Saudkova nejlepší díla považuji fotky jím nafocené před desítkami let, jako osobnost mě pořád fascinuje. I přes jeho extravagantní vystupování ho vidím jako introverta, i přes jeho stáří je jeho fyzická kondice výborná a i přes jeho místy kontroverzní názory na mě působí nesmírně inteligentně. Ano, přiznávám, že se nedokážu odpoutat od hodnocení tohoto dokumentu samostatně, bez postavy, o které je natočen. Jinak bych totiž asi šla o hvězdičku níž. (04.05.2009)

Saudek je takový komediant, že to snad ani není možné. Doporučuji všem milovníkům jeho fotek, z "dokumentu" tryskají emoce, vášně a je stejně kýčový jako jeho fotky. Čekala jsem například pohled do fotografovi "kuchyně", Zika (který v 90tých letech udělal jednu sérii dobrých ženských aktů a od té doby jede pořád to samé) se navíc projevil (po těch pár pronesených větách) jako naprostý dutohlav a namyšlený floutek, ale je to přesně ten typ člověka, který může Saudka skoro nekriticky obdivovat a sedí mi to k němu, Saudkovi role bohemskeho rádoby génia sedí a hrozně se v ní vyžívá, ale nevěřím mu, že takový skutečně je. Všichni kdo máte Saudka rádi pro jeho fotky se proberte a půjčte si knížku o Sudkovi nebo Drtikolovi. Jeden drtikolův akt vám toho dá mnohem víc než všechny ty Saudkovi nabubřelé nevkusy. (LFŠ 2008) (02.08.2008)

Výborné zachycení umělcova života, který vůbec nebyl jednoduchý. Dokument je to mírně nadprůměrný. Velice se mi zamlouvala práce s filmovou kamerou, hloubkou ostrosti a v neposlední řadě také kompozičně. Autoři pojali dokument o umělci umělecky, což je jejich veliké plus. Na druhou stranu se Adolf Zika ptá na můj vkus příliš neosobitě. "Co bylo nejtěžší?" Jan Saudek ale vždy odpoví srozumitelně a jasně. Jde o energického a ulítlého muže v letech, který se s životem umí poprat. Exoti, kteří se tomuto světoznámému umělci těžko někdy vyrovnaní a hodnotí dokument odpadem, tak bysi měli uvědomit, že hodnotí audiovizuální dílo a nikoli subjektivní pohled na Jana Saudka. (06.01.2008)

Adolf Zika má takové štěstí, že si pro svůj dokument vybral osobnost zajímavou samu o sobě! Člověka dokument sice z velké většiny baví, ovšem jen díky originálním, i když ne vždy upřímným zpovědím Jana a jeho nejbližších. Sám režisér jim jejich výstupy spíše kazí, jeho mluvené otázky nejenže ruší, ale nad jejich neohrabaností se sami chcete zpovídaným omluvit. Stejně tak hloupé jsou ty propojovací texty nastrkané do celého dokumentu. Jsem si jistá, že s trochou snahy a kreativity by v nich zmiňované skutečnosti šly určitě vyjádřit jinak.. Také mnoho nezajímavých záběrů na slavného fotografa a kýčovitých pohledů na Prahu šlo docela jednoduše nahradit těmi Saudkovými díly, které režisér vystavuje v samostatných sekcích s hudbou. Ty totiž snímek zbytečně prodlužují a Saudkova zpověď v jejich kontextu působí jako nudně sebestředná onanie. Saudek na začátku snímku říká: "Umění je blbost. Toho se držme. Já jsem pro vítězství zdravého rozumu." Obávám se, že pan Zika nezvládl použít ani jedno. (10.02.2012)

No, hustý teda ... Film o něm jsem sice ještě neviděla, ale prý tam bylo řečeno i to, jak se rozešli se Sárinou a co mu provedla, mrcha jedna. V tomto dokumentu jsme si mohli poslechnout i jeho současnou, patrně o padesát let mladší, partnerku, která na toto téma v rozhovoru také narazila. Rozhovor s ní proběhl taky zajímavě. Před kamerou seděla obézní, mladá paní v tílku, v náručí batole sající z jejího velkého prsu. Ta si z toho viditelně nedělala žádné vrásky. Televize netelevize, mimčo má hlad. Každopádně jsem se i v brzkou ranní hodinu od jeho příběhu nemohla odtrhnout a úplně jsem zapomněla na spánek. Tiše jsem panu Saudkovi záviděla tu vynikající fyzičku. V sedmdesáti uběhnout několik kilometrů po parku a pak si ještě pro formu hodit množství výmiků a shybů ... svou čelist jsem sbírala z prachu verandy. (17.05.2015)