Agent Palmer: Případ Ipcress

Nuda a rutina všedních dní ve službách Jejího Veličenstva, kde jako by vše krom sarkasmem prolezlého hrdiny vypadlo přímo z pera Grahama Greena s tím, že jak se postupuje v ději, tak se to pro změnu začíná čím dál více podobat práci Richarda Condona. A nuda ani rutina se nakonec vůbec nekoná, byť zásluhu na tom má především výkon Michaela Caina, pošmourná atmosféra Londýna a Barryho hudební podkres. Na druhou stranu mi ne zcela sedla ta tolik vychvalovaná kamera (je holt pravda, že je dost výrazně svá). A ať mi nikdo neříká, že znělka k Dexterovi není ukradená právě odsud, úvodní titulky, ranní rutina a do toho takřka stejný hudební motiv, to už přeci nemůže být náhoda, ne? (02.04.2009)

Někdo unáší vědce a vymývá jim mozek a na případ je nasazen agent Palmer v podání dokonale suchého a britského Michaela Caina. Rozjíždí se tak špionážní thriler, který se dočkal dokonce dvou pokračování a ve kterém není nic jasné. Dva šéfové, milenka, američtí agenti, ti všichni můžou hrát dvojí hru. Příběh je celkem zajímavý, ale je to dokonale britsky suché a až na pár výjimek (finální výmývání mozku a odhalování zrádce) i celkem nudné. Párkrát tu někdo vystřelí, ale spíše než Bonda mi to připomínalo atmosférou Profesionály minus akce a drajv. V menší roli se ostatně objeví i Gordon "Cowley" Jackson. Každopádně jsem docela zvědavý na pokračování. (11.09.2021)

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. (03.10.2009)

Takže: Je to špionážní film. Britský špionážní film. V hlavní roli Michael Caine, hudba John Barry... Mohlo to vůbec dopadnout špatně? Při pohledu do filmografie režiséra Furieho teoreticky ano. Jenže naštěstí jsem viděl špičkový snímek, který mě nadchl. Cainův výkon je obzvlášť v poslední třetině filmu na jedničku s hvězdičkou. (31.01.2010)

Špionážní filmy nesnáším, ale zde jsem podlehl. A rád. Nechme stranou Michaela Caina (i když tento film prakticky odstartoval jeho kariéru), kašlu taky na banální, dnes už vcelku úsměvnou zápletku. Jakkoliv scénář jako celek není žádné terno, jednotlivé scény jsou až bolestivě vyšperkované, a to jak obsahově, tak esteticky. Ani bych se nedivil, kdyby se ukázalo, že "Ipcress File" patří do top 10 Davida Finchera - film je doslova zaplaven experimentálními úhly a pohyby kamery (můj favorit je záběr shora přes objímku stropní lampy), dialogy a hlášky jsou podány nasucho, britsky, s až nafoukanou precizností. Stylovka a polozapomenutá perla. (05.04.2013)