Dvanáct

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)

Zavřít Rusko do Beslanské tělocvičny, aby tam rozhodlo o vině a nevině Čečenců nebo sebe sama... v nezdravém generalizujícím rozpoložení bych snad i tak byl schopen Dvanáct čísti. Jindy zase vidím, že Dvanáct jde v lecčems dále než Lumet. Američtí mužové to měli vlastně lehké, volit vinen či nevinen - člověk zvedne ruku a víc se po něm nechce. Pak už ho mohou čekat jen výčitky, že zavřel nevinného nebo osvobodil vraha. Ale v Rusku nejde volit tak snadno, ani když víte jak to chodí a jak to je. Nebo spíš... právě když to víte. Tamhle vidím, jak jsou povahy a příběhy pestré, jak formují naše názory, rozhodnutí a činy - člověk kouká, jak se logika zjevuje tam, kde se zdála nebýt. A počáteční hlasování o hlasování mi dalo dobře najevo, jak jsou ti pánové důležití a že to o sobě vědí. Jejich rozhodování musí mít svou váhu, o tom žádná... Silné ****. (11.01.2010)

12 rozhněvaných mužů jsem do dnešního dne neviděl, takže nemám srovnání, ale Michalkovova moderní verze je velmi kvalitní a je to jeden z mých nejsilnějších zážitků, jaké mi sledování filmové tvorby v posledním roce přineslo. Výborné herectví, jaké se vidí opravdu zřídka, dobře napsané charaktery, které mapují řez současnou ruskou společností a hodně vypovídají o atmosféře moderního Ruska, vypjatý dramatický konflikt , který do posledního momentu nechává diváka v nejistotě a nutí ho přemýšlet. Výborná kamera a chytrá režie, která střídá statické záběry z tělocvičny s flashbacky z válkou zmýtaného Čečenska. Mimochodem, bojové scény tvoří sice jen velmi malou část filmu, ale patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech na poli válečného filmu vzniklo. Scénář rafinovaně, jen zvolna odhaluje pohnutky a charakteristiky jednotlivých postav porotců i samotný kriminální čin. Ve dvou nebo ve třech případech sice režisér zašel ve své snaze o zatraktivnění děje příliš daleko, např. scéna s nožem přesekávajícím cigaretu je přehnaná, ale Michalkovovi se musí přiznat skutečné mistrovství a jeho film patří přes drobné nedostatky k tomu nejlepšímu, co momentálně evropská kinematografie dokáže vyprodukovat. Celkový dojem: 90 %. (25.06.2009)

Skvělé – na Michalkova nezvykle syrové, řezavé, bezvýchodné. Samozřejmě typicky dlouhé, monohomluvné a pan režisér se nám opět vtělil do jakési figury mystického posla spravedlnosti a řádu, ale komu to vadí? Mně ne. Fantasticky zakomponovaný střih, výborná zvuková stopa, absolutně prožité herecké výkony a pár opravdu působivých symbolů, které příběh povznášejí na úroveň podobenství, v němž spravedlnost neznamená právo a v němž řád zcela vyklidl svoje varty a zanechal společnost uprostřed chaosu, paranoie a bezbrannosti vůči zlu (ať už pochází odkudkoli). Nebýt těch zmíněných nafouklých monologů a obsese každým detailem, nechyběl by 12i ani strhující spád, tím pádem už vůbec nic. (07.08.2008)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)