Dvanáct

Raději žít volně v nebezpečném světě kolem, než v bezpečí klece kteréhokoliv druhu... Aneb neuvěřitelně poučný pohled na ruskou mentalitu obecně. Dovolila bych si citovat MF Dnes, respektive jejího redaktora, který v jistém článku připomíná: "Rusové jsou pro zbytek světa, především pak pro Evropu, záhadou. Objímají vás, líbají vás, dojemně plačíc na vašem rameni, aby vám v ten samý moment vrazili kudlu do zad." Rusko bylo, je a bude vždycky pro ostatní kolem neprostupné a nepochopitelné. A jak názorně dokládá i Michalkov ve svém nejnovějším filmu, ačkoli je Rus nespokojen se současným stavem věci, není schopen s ní cokoliv udělat. Ale hutné a myšlenkově mnohovrstevnaté "12" odkrývá i mnoho jiných podob současné matičky Rusi. Jednotlivé střety postav jsou dechberoucí - vyčnívá mezi nimi především taxikář, doktor z Kavkazu nebo vědec/vyléčený alkoholik. Každá z postav symbolizuje jinou životní zkušenost, jiný přístup ke světu. Všechny něco spojuje a něco dělí. A když už se nakonec dokáží shodnout na verdiktu, přichází Michalkov v pozici deux ex machina, aby nahlodal divákovo přesvědčení o zakořeněném stereotypu práva, spravedlnosti a trestu. (27.09.2008)

Uchvácený nejsem, to říkám hned na rovinu. Přesto ty kvality tam jsou a nejdou popřít. Nicméně vrátím se k tomu, proč nevnímám tento film jako bombu. 1) Je to remake... 2) Nepochopil jsem opakované záběry na mrtvýho vojáka, to mělo jaký význam???....3) Stopáž bych si dovedl představit o 20-30 minut kratší, kdyby se řešil samotný případ místo keců o tom, jaký mají problémy v životě a kdo z nich je větší nebo menší žid... Ke kladům musím započítat nesmírně charismatickou sestavu herců, excelentní dialogy a výbornou myšlenku (ač okopírovanou z legendárního originálu). Hodnocení vidím na 75% (16.11.2013)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)