Občan Havel

Moje špatné hodnocení tentokrát snad ani tak nesvědčí o tom, jak moc považuji film Občan Havel za špatný, jako spíše o tom, jak špatně jsem si ho ke zhlédnutí vybral. Film nabízí, a je téměř jisté, že šlo o záměr, Havla jako tvora, jemuž nic lidského není cizí, pokud to ovšem je morálně indiferentní nebo kladné. Toto "krásné líčení" není dost možná v případě Havlových vlastností nijak nadnesené, ovšem horší je to s rozhodnutími. Každý člověk dělá chyby, každý člověk se čas od času mýlí, případně alespoň zastává kontroverzní názory. A tu, světe, div se, Havlu, zdá se, je tento aspekt lidství upřen. Ne, že by nebyl vlastní Havlovi skutečnému, ale Havlovi dokumentovému je cizí. A proto, když je Havel obviněn z rozbití republiky, není hájen, ale Olga Havlová dělá psí oči a říká, jak se jich toto obvinění hluboce dotklo. Nebyl bych nijak proti tomu, jenže... víc se to neřeší. Tzv. humanitární bombardování Jugoslávie je pro jistotu ignorováno zcela. Proč? Což k němu neměl Havel co říci? Vždyť je to téma bolestné, kontroverzní, zajímavé a do tohoto dokumentu jak dělané. Ale možná by si pak méně lidí myslelo, jaký že je to prima chlapík. Nejsem nijak protihavlovsky zaměřen (ač nemám např. radost z jeho jistých antivědeckých postojů, což dokument mimochodem též ignoruje), ale i tak mám pocit, že výběr materiálu je značně stranný a u dokumentů nemám moc tuto vlastnost rád. Osobně jsem se hodně těšil na pohled do zákulisí prezidentování, ten je ovšem velmi chudý na úkor pejsků, manželek, košil, koncertů, zdravotního stavu (zde se pro změnu ignoruje "léčení kameny") atd. Nu, proč ne, dokument měl přeci jiný cíl, že? Ano, měl. Měl ukázat Havla jako především lidskou bytost, občana. V této snaze v mezích možností film, myslím, uspěl. Ony meze je však třeba pojmenovat. Stačí jediná věta: "Havel vždy ví, že je natáčen." Prosté **. (23.02.2009)

S dokumenty je to u mě docela ošidné, dosud pro ně nemám žádná hodnotící kritéria, ale i přesto se pokusím o několik nezaujatých postřehů. Nevím přesně, kdy a v jakých scénách byl Koutecký přímo za kamerou, ale musím seznat, že "useknuté" hlavy v některých záběrech nejsou zrovna největším dokladem o profesionalitě snímku. Dále by asi nikoho nezabilo představit ostatní osoby formou nějakých titulků, což platí i o dataci jednotlivých scén. A asi poslední výtku bych směřoval na délku snímku, ta je totiž až příliš zkratkovitá a drtivá většina motivů a témat je zde až neúnosně ošizena. Docela živě bych si dokázal představit dvojnásobnou stopáž pod vedením českého nezmara Karla Vachka. (10.04.2008)

I když si to mnozí z nich nepřipouštějí, tak i politici jsou jenom lidé. Unikátní pohled do soukromí naší bývalé hlavy státu je absurdním dramatem i groteskou a jak to tak v životě bývá, střídají se tu věci humorné s těmi vážnými. Poctivý dokument, který divákovi neprezentuje názory svých tvůrců, ale sledovaného objektu. (10.03.2008)

Na to, že jde o "pouhý" dokument, to nás - zaplněné kino - doslova vtáhlo do děje. Být v blízkosti s jednou z největších osobností naší historie, vnímat s ní převratné dějiny ale i řadu vtipných a paradoxních situací, to mi zatím nenabídl žádný jiný podobný snímek. Ještě více jsem si uvědomil jedinečnost a výjimečnost Václava Havla. Díky pane prezidente nejen za Váš nadhled a humor! (09.02.2008)

Čím dýl bude padat prach na ty hodiny nepoužitého materiálu, tím víc se mi bude Občan Havel jevit jako nevyužitá šance. Tenhle dokument totiž dělá hlavně exkluzivita materiálu, Kouteckého jedinečná šance být při tom. Přesto není finální tvar zdaleka tak inspirativní a strhující a od jiných časosběrů dokonce dostává na zadek. S Občanem Havlem se poněkud nevzrušivě projdete zákulisím, bez odvahy tvůrců vtisknout materiálu vlastní vizi a autorsky sevřenější jednotící linii. Prakticky veškerou atraktivitu Občana Havla zajišťuje fakt, že léta zavřené dveře do prezidentské kuchyně konečně někdo otevřel. 70% (17.11.2008)