Občan Havel

Nemůžu než uznat, že název dokumentu dosti hodně vystihuje obsah. Přišlo mi to poutavé, zajímavé, často i vtipné a nelze opomenout to, že Havel opravdu ví, co říká.. a říká to s velkou grácií. Moc se těším na režisérský sestřih (i při těch 2 hodinách to uteklo až moc rychle..), malou výtku mám - a nejen já, soudě dle některých okolních komentářů - k prakticky žádnému 'otitulkování' jmen lidí nacházejících se v blízkosti Havla. I když vzhledem k 'hladkému' a ničím nerušenému průběhu to bylo možná záměrem. (28.05.2008)

Asi před týdnem jsem se ptal kamaráda, jestli už viděl Občana Havla. "Bych se musel rozčílit," pravil ten hoch, a ačkoli vysokoškolsky vzdělán, předsudky mu zatemňují mozek podobně, jak se už v naší společnosti pomalu stává normou - řekl mi pár frázovitých stanovisek, které se již dávno staly folklórem, a tím to skončilo. Do diskuze na jistá témata prostě nemá smysl vsupovat, protože mnoha lidmi je diskuze vnímána jako nesmiřitelný boj a utvrzování a bránění svých těžce nabytých názorů - téma Havel / Klaus je v tomto nejtypičtější. Časosběrný dokument je neokoukatelná a cenná forma, která v tomto případě nezobrazuje jen osobnost VH, ale ve zhuštěné formě politickou i společenskou situaci velké části porevoluční doby. Nutně s tím zachycuje i roli dalších hráčů velké politiky - a v tom budou zřejmě neúnavní kritici vidět všelicos. Film je to vtipný, což je dáno hlavně Havlovou povahou, jeho sebeironií a odvahou připustit si k tělu kameru, která snímá každičký detail jeho života. Časosběrná forma mu nedovoluje něco předstírat - hrát si před kamerou a vylepšovat svůj obrázek se dá pár dnů, ale v rozpětí několika let je to nemožné. Odhaluje tak práci svého poradního týmu, zákulisí hradního života i politických vyjednávání a vyslovuje mnoho brilantních postřehů. Kritici budou namítat, že ze 70h by i amatér sestříhal oslavnou propagandu, ale tou tento film rozhodně není. Havel už nemá potřebu budovat si pofiderní pomník jako současný prezident a navíc o konkrétních konfliktech a obhajobě některých jeho kroků tento film ani není. Během projekce, na níž jsem byl já, se dvakrát upřímně tleskalo - při Havlově naprosto výstižné charakteristice VK a při závěrečných titulcích. Škoda jen, že to uběhlo tak rychle. Snesl bych i delší stopáž. (20.02.2008)

Zajímavý a obdivuhodný počin, který byl točen více než 13náct let. To je asi tak vše a proč? Drobnosti ze zákulisí jsou většinou vtipné, ale samotná osobnost Václava Havla pro mě nikdy nebyla tou, o které bych chtěl vidět nějaký podobný dokument. Civilní vzhled a snaha o ukázání "našeho civilního prezidenta" se povedla, ale možná šla až moc do hloubky, kdy prezident ztrácí všechno to "kouzlo" výjimečnosti muže na vrcholu politického systému. Ani časové upevnění není příliš zvládnuté, protože kdo nežil a nezajímal se o události v dokumentu bude zpětně jen těžko odhadovat roky a období, na které odkazuje právě samotný dokument bez nutnosti "ukázat datum". Z dokumentu bych opravdu chtěl dostat více než pár vtipných okamžiků, několik vysvětlení historických zajímavostí a neustále opakovanou myšlenku, že i prezident je prostě jen obyčejný člověk na neobyčejném místě. Nijak tím neshazuji kvalitu, která je svým způsobem nepopiratelná, ale mě nedokázala dostatečně oslovit. (17.11.2008)

Na to, že jde o "pouhý" dokument, to nás - zaplněné kino - doslova vtáhlo do děje. Být v blízkosti s jednou z největších osobností naší historie, vnímat s ní převratné dějiny ale i řadu vtipných a paradoxních situací, to mi zatím nenabídl žádný jiný podobný snímek. Ještě více jsem si uvědomil jedinečnost a výjimečnost Václava Havla. Díky pane prezidente nejen za Váš nadhled a humor! (09.02.2008)

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)