Občan Havel

Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více upřímného, lidského a do zákulisí "Hrádečku" jdoucího. Něco ve stylu jeho knihy Prosím stručně. To je pohled do prezidentské kuchyně. Tohle ne. Občan Havel totiž ve výsledku není o Havlovi politikovi, ani o Havlovi dramatikovi, ani o Havlovi "muži z lidu v úřadě" a již vůbec ne o obyčejném občanu Havlovi. A vinu bych hledal v tom, že Pavel Koutecký neměl možnost svůj dvanáct let natáčený materiál sestříhat. Nechci vzbudit dojem, že je výsledek nezajímavý či snad nudný. Není. Jen je o půlhodiny delší než by se slušelo a je v něm překvapivě málo momentů, které takříkajíc uzemní (Zeman, kauza Lucerna, pohřeb Olgy, úřednická mašinérie EU "vs" válka v Albánii a pár dalších). Zároveň je až příliš vidět, že se Vašek nedokázal s kamerou zcela sžít. Občana Havla bych přes všechny zápory doporučil (ideálně na televizní obrazovce), byť dělá Havlovi spíše medvědí službu. Pobaví totiž, svým rozsahem a necenzurovaností je až výjimečný, upřímně se několikrát od srdce zasmějete (otcovské oprašování Klause vejde do Zlatého fondu), něco se i dozvíte, ale trvalejší hodnotu tu nehledejte. Není to totiž ani ryba ani rak. A je jedno zda je vám osobnost Havla odporná či mu nasazujete automaticky svatozář. Snad jen pokud je vám ukradený, tak nemá smysl se tímto počinem zaobírat. Tady si každý to své najde, ale nebude toho mnoho. Výsledné hodnocení spíše odráží mé zklamání nad tím jaké to bývalo mohlo být než skutečné kvality Občana Havla jako dokumentu. PS - Mohlo by být zajímavé, vzhledem k množství materiálu, se za pár let s určitým odstupem ponořit do archivu a zkusit to sestříhat jinak. Lépe. (31.01.2008)

Tenhle film neberu jako pomník Václavu Havlovi. Spíš je to cesta časem do dob, kdy českou politiku (i tu takzvanou vrcholnou) šlo brát s humorem a nadhledem, aniž by to musela být zároveň obrana proti ní. A jako takový stroj času funguje Občan Havel na jedničku. Jen ta (černá) komedie mi v žánrech opravdu chybí. Nejemotivnější moment: Olžin pohřeb. Nejzajímavější moment: schůzka s Milošem Zemanem. Nejvtipnější moment: záběr na blaženě se usmívajícího Václava Klause sedícího v Redutě. (24.01.2013)

Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo... (10.03.2008)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +hodnotný dokument po obsahové a "historické" stránce, pohled na prezidenta Havla jako na obyčejného člověka, občas příjemně vtipné, filmem projde mnoho známích osobností, dočkáme odhalení nebo odkrití některých událostí -časová osa není pro nezasvědceného diváka moc přehledná, film už kolikrát vynechává samotné proslovy nebo Havlovy výstupy na veřejnosti, z velké části pohled pouze do zákulisý/// Pro mě zajímavé a poutavé, místy opravdu zábavné. Těžko se rozepisovat, abych nezklouzl k hodnocení nebo psaní o politice, na kterou má každy nějaký názor. To ale patří do diskuze nebo prostě jinam. O dokumentu řeknu, že je určitě záslužný. Těm kdo ho neviděli bych ho určitě doporučil. Pojednává o žijící postavě z dějepisu a taky o obyčejném člověku, který stál na neobyčejném místě a podle mě se zasloužil o hodně. Za několik let to bude dokument ještě hodnotnější./// Celkem 77%/// (17.11.2008)

Unikátní mozaika složená z útržků situací během Havlova prezidentování má především dramatický charakter (nejistota z demokracie, smrt Olgy, krize Klausovy vlády - nástup ČSSD), osobnost exprezidenta však přibližuje i prostřednictvím lupů na saku, zavřené kavárny Slavia, Billa Clintona, Rolling Stones, Ladislava Špačka nebo Miloše Zemana s becherovkou. A já přiznávám, že historie devadesátých let nepatří k mým silným stránkám, proto děkuji Pavlu Kouteckému, že mi připomněl pískot Dagmar Havlové v Poslanecké sněmovně i legendární Zemanův přeřek, to vše v pozoruhodně soudržném a vtipném celku. 80% (17.05.2008)