Česká RAPublika

"Následovníci Josefa Jungmanna, zachránce jazyka českého, jsou James Cole, Indy a Orion". Tento dokument jsem si pustil zejména z toho důvodu, abych se něco dozvěděl o těch "chytrejch mladejch klucích", kteří protestují proti konzumnímu způsobu života. Místo toho jsem viděl několik odrostlých puberťáků, kteří konzumním způsobem života nepochybně žijí, neboť se značkově oblékají a přiznávají touhu vydělávat hodně peněz. Můj názor na rap-hop to nezměnilo, prostě pořád mi připadá zbytečné nějaký mít a poslouchat ho taky nikdy nebudu. Tedy pokud se na něj nevrhne trio Gott, Eben a Hegerová, protože ti se k tomu alespoň postavili se snahou mě pobavit. (15.12.2016)

Rap po 12 letech zcela zamořil hudební scénu teenagerů a mám na něj už alergii. V dokumentu na otázku "Co tím chcete říct?" rapeři odpovídají: "Jen to, že jsme." Stejné východisko má i film – sdělí pouze, že rapeři existují. Filmová procházka po české hiphopové scéně – nechme stranou hlasy fanoušků, že pravá esa na plátně chybějí – je překvapivě krotká.Téma, od nějž by divák čekal šok a kontroverzi, má tvrdší jen slovník; jinak plyne mezi plkáním a situacemi, v nichž režisér Pavel Abrahám konfrontuje hrdiny s jejich předpokládanými protipóly. Tvůrci zjevně aranžovaná setkání připravili, rozjeli kameru a čekali, "co to dá" – nestane se však nic. Až na výjimky, k nimž patří dětinská debata na matrice, jsou vůči sobě oba světy ohleduplné, nikdo nikoho nepošle do háje, ať rapeři besedují ve škole či s jazykovými vědci. Navíc film budí dojem, že český rap postrádá osobnosti. Žádný strhující básník nebije na poplach, opakuje se smyčka tuctových sdělení. Kdykoli se hrdinové vyjadřují v jiném prostředí, těžce formulují – a na vlastní půdě předvádějí málo osobité drzosti, rebelie, vzdoru. Jen sprostá slova a fráze proti konzumu, což je dost nuda na tak provokativní látku. Nejzajímavější souboj svedou dýdžejové s triem vážné hudby a rapeři s Hanou Hegerovou, která jejich verzi hymny shrne "Nemá hlavu ani patu", a pak skvěle vystřihne. Profesionálové v poloamatérském filmu vyhrávají. (13.11.2020)

Českej hiphop opravdu nemám moc rád a o to víc jsem byl překvapen výsledkem. Většinu času jsem se totiž příjemně bavil a u některých scén (ptaní se lidí na ulici,matrika apod.) jsem se fakt nahlas smál. Navíc je to i solidně natočený, celý to hodně příjemně uteče a ta práce s obrazem taky stojí za zmínku. Navíc je dobrý, že se česká dokumentární scéna nebojí těchto moderních témat. Na druhou stranu to ale můj názor k český hiphopový scéně vůbec nezměnilo, i když uznávám že někteří z nich nejsou možná takoví blbci, jak na první pohled vypadaj. Nějaký hlubší pohled pod pokličku tohoto žánru mi ale chybí. Navíc se mi zdálo, že v některých scénách to vyznívá spíše proti samotnejm protagonistům a nejsem si jistý, zda to byl záměr. I tak je to ale velice svěží dokument, na který se můžete v klidu kouknout i když český rap dvakrát nemusíte. Tenhle film vás totiž rozhodně neurazí. 70% (25.04.2009)

Dokument coby objektivní test vlastní tolerance a míry otevřené mysli? Ano, proč ne, spolehlivý lakmusový papírek je právě Česká RAPublika. Přes zjevné dokumentární kvality, neoddiskutovatelnou zábavnost a slušný tah na branku má dokument o části spektra českého hip-hopu jen slabě nadprůměrné hodnocení, možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč máme tak omezený rozhled a to, čemu se anglicky říká ,,open mind". Osobně se mi rap a hip-hop také nijak zvlášť nelíbí, navíc jsem i generačně hodně vzdálen tomuto modernímu hudebnímu stylu, ale objektivně musím uznat, že členové kapel PSH a SupeCroo mají cosi do sebe. Je dobré zaslechnout v textech zmínky o ,,nasranosti" mladé generace, je přínosné vidět a slyšet, jak dnešní mladí žijí, uvažují, přemýšlejí, co poslouchají... Navíc dramaturgická stavba dokumentu akcentující konfrontační úhel pohledu je skutečné originální - hip-hop versus lingvistika, hip-hop versus symfonický komorní orchestr, hip-hop a generační propast atd. Kdybych chtěl namítnout cosi proti, pak možná chybí nějaký ucelený a komplexní pohled, jaký by se dal od dokumentu očekávat, Česká RAPublika je spíše hodně osobitý obraz několika českých interpretů tohoto specifického žánru (v podstatě jsou tu zastoupeny jen dvě výše zmiňované skupiny). Nebylo asi ani cílem tvůrců analyzovat fenomén (českého) hip-hopu dopodrobna, spíše jde, jak jsem z hip-hopu pochopil, o zábavu...a té se dostává divákovi vrchovatě... (24.06.2009)

Ano, jsou to pošahaný rapeři, který svým způsobem neví, kde mají styl a do huby si asi taky nevidí. Berou drogy a jsou děsně kůl. Ale přátelé, tohle je dokument a to dokumenty dělají, že ukazují pravou stránku lidí (teda vlastně ne, ale to už je jedno). To ovšem ukazují komplexnost celého filmu a nový náhled na celý rap a to nejen v Česku. Mě to bavilo, celou hodinu a půl jsem se těšila. Všichni tam měli své místo a jde vidět že až na Oriona nenasráno v hlavě, jen ty hodnoty byly vedlejší. Konečně opravdu dobře natočený dokument a výborným neprozkoumaným obsahem. Nejsem fanoušek rapu a bohužel ti fanoušci zdá se nepochopili, o co tom vlastně šlo. Tak tedy zewling a jdeme spát..;) (02.07.2011)