Česká RAPublika

To abych si dal bacha, jestli hodnotím dokument, nebo českou rapovou scénu :) jako výpověď o českém hopu je to celkem solidní počin, který bez moralizování servíruje jednu scénu za druhou, přičemž jsem neměl pocit, že by podsouval, na kterou stranu se přiklonit. Minimálně z poloviny filmu mám však pocit (a můžu to být jen já), že čeští hopeři jsou jednoduší, nejistí a nevyrovnaní blbečci. A to je plus a evidentní záměr - rozhodně se to dalo natočit stylem "jsme cool", ale tahle jasná sebekritika je věc, kterou jsem nečekal a moc potěšila. Z druhé půlky člověk získá pocit, že jsou to přeci jen fajn lidi, i přes svůj projev a naivnost, který patří spíše ke stylu samotnému, nežli k nim, a že některým talent rozhodně nechybí (IW,PSH;SC beru spíš jako recesisty srandisty). Vytknout se musí neustálá potřeba být v opozici a srovnávat - proč proboha někdo porovnává hip hop s vážnou hudbou? Je to zajímavé, ale snaha přesvědčit toho druhého o výjimečnosti toho, co dělám právě já, je zbytečná. Dokumentu taky chybí ucelenost a vyspělost, což ale platí i pro českou hh tvorbu samotnou. (06.03.2010)

Tímto dokumentem si to u mě člen Penerů Strýčka Homeboye - Orion - vyžehlil. No, ono se toho ani moc žehlit nedalo, jelikož je jeden z mála českých hip-hoperů, kterého mám rád a vím o něm (nebo mi to alespoň tak připadá), že nemá v hlavě kilo měkkýho tvarohu. Spolu s Indym jsou jediný dva světlý střebody v jinak naší průměrný hip-hopový scéně a to já oceňuju, protože mi prostě přijde, že mají co říct, byť je to někdy formou dost nevhodnou. Neřadím se k lidem, kteří tenhle styl vyhledávají, ale jelikož naše generace už jiná nebude, a asi to ani nechci, tak si myslím, že základní znalost určitě není k zahození! A hodnotit odpadem! jenom z toho důvodu, že se vám při pohledu na rovný kšilty a kalhoty pod ptákem dělá šoufl (jasně, taky je nechápu, ale respektuju je, protože každej máme jinej vkus), mi přijde hodně dětinský. Ale jak říkám, každej jsme jinej.... (21.06.2009)

Rap po 12 letech zcela zamořil hudební scénu teenagerů a mám na něj už alergii. V dokumentu na otázku "Co tím chcete říct?" rapeři odpovídají: "Jen to, že jsme." Stejné východisko má i film – sdělí pouze, že rapeři existují. Filmová procházka po české hiphopové scéně – nechme stranou hlasy fanoušků, že pravá esa na plátně chybějí – je překvapivě krotká.Téma, od nějž by divák čekal šok a kontroverzi, má tvrdší jen slovník; jinak plyne mezi plkáním a situacemi, v nichž režisér Pavel Abrahám konfrontuje hrdiny s jejich předpokládanými protipóly. Tvůrci zjevně aranžovaná setkání připravili, rozjeli kameru a čekali, "co to dá" – nestane se však nic. Až na výjimky, k nimž patří dětinská debata na matrice, jsou vůči sobě oba světy ohleduplné, nikdo nikoho nepošle do háje, ať rapeři besedují ve škole či s jazykovými vědci. Navíc film budí dojem, že český rap postrádá osobnosti. Žádný strhující básník nebije na poplach, opakuje se smyčka tuctových sdělení. Kdykoli se hrdinové vyjadřují v jiném prostředí, těžce formulují – a na vlastní půdě předvádějí málo osobité drzosti, rebelie, vzdoru. Jen sprostá slova a fráze proti konzumu, což je dost nuda na tak provokativní látku. Nejzajímavější souboj svedou dýdžejové s triem vážné hudby a rapeři s Hanou Hegerovou, která jejich verzi hymny shrne "Nemá hlavu ani patu", a pak skvěle vystřihne. Profesionálové v poloamatérském filmu vyhrávají. (13.11.2020)

Změnil jsem názor. Nejdřív jsem to hodnotit nechtěl, ale nadutost jistých individuí zde mě dohnala k extrému. Mám pocit, že příznivci hiphopu jsou jako fanoušci fotbalu, jednodušší, ne zcela dozrálí, ale sebevědomí až hrůza. A pokud si někdo dovolí fandit někomu jinému, než té jejich Slávii, Spartě, Baníku, Brnu...(dosaď, co chceš), nebo poslouchat něco jiného, než oni, je zle. Takže milí hoši a děvčata, já vám na váš negří blábol seru, já raději rock!!! Z nedostatku jiné zábavy jsem si to před chvílí dal a je to ještě větší sračka, než jsem myslel. Hej, pičo, jebu ti hlavu, na ten tvůj rap já stoprocentně dlabu, je to strašná sračka, pro vymytý gumy, vočouzený idioty, co jak piča čumí... (02.12.2008)

Českej hiphop opravdu nemám moc rád a o to víc jsem byl překvapen výsledkem. Většinu času jsem se totiž příjemně bavil a u některých scén (ptaní se lidí na ulici,matrika apod.) jsem se fakt nahlas smál. Navíc je to i solidně natočený, celý to hodně příjemně uteče a ta práce s obrazem taky stojí za zmínku. Navíc je dobrý, že se česká dokumentární scéna nebojí těchto moderních témat. Na druhou stranu to ale můj názor k český hiphopový scéně vůbec nezměnilo, i když uznávám že někteří z nich nejsou možná takoví blbci, jak na první pohled vypadaj. Nějaký hlubší pohled pod pokličku tohoto žánru mi ale chybí. Navíc se mi zdálo, že v některých scénách to vyznívá spíše proti samotnejm protagonistům a nejsem si jistý, zda to byl záměr. I tak je to ale velice svěží dokument, na který se můžete v klidu kouknout i když český rap dvakrát nemusíte. Tenhle film vás totiž rozhodně neurazí. 70% (25.04.2009)