Jäniksen vuosi
The Year of the Hare
Režie:
Risto JarvaKamera:
Antti PeippoHudba:
Markku KopistoHrají:
Antti Litja, Kauko Helovirta, Markku Huhtamo, Paavo Hukkinen, Juha Kandolin, Kosti Klemelä, Anna-Maija Kokkinen, Martti Kuningas, Ahti Kuoppala (více)Obsahy(1)
Natočeno podle knihy Arto Paasilinny: Zajícův rok (1975, česky v překladu Jana Petra Velkoborského 2004). Novinář středního věku Vatanen při návratu z rutinní služební cesty málem přejede v lese zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a Laponska a tam prožívá různé příběhy a dobrodružství. Přímo se vyžívá v možnosti ničím neomezeného pobytu v divoké finské přírodě, která je na jednu stranu drsná a nikomu nic nedaruje, na druhou stranu dokáže být i přívětivá a vstřícná. Vatanen potkává spoustu zajímavých postaviček finského venkova, prožívá mnohdy neuvěřitelná dobrodružství, přijímá příležitostnou práci a pomáhá při lesním požáru... [www.severskelisty.cz] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
„Mezi námi, ta moje žena je děsná ježibaba. Je to jak s příliš dobrým autem. Nejdřív ho musíš mít, ale potom, když ho máš, je to už jen samý problém.“ Jen počkej, zajíci! Aneb my muži jsme všichni takoví zajíci, jen si to umět přiznat a ustát ten fakt, že do jednoho skončíme v klecích, ať už těch železných či uměle společensky vytvořených…Zajícův rok je velmi svérázný film. Je neúměrně dlouhý, příliš se toho v něm neděje, některé scény jsou naivní (opravdu romantická představa o vymazání se z počítačů) a nechtěně úsměvné. Přesto jeho atmosféra vás na ty 2 hodiny pohltí, necháte-li ji. A já osobně si tohle pohodové, příjemné a touhou po svobodě nasáklé putování muže a jeho zaječího kamaráda krásnou finskou krajinou dokázal vychutnat. Stejně jako občasný (záměrný) humor a groteskní, bizarní scény (zoufalí policejní příslušníci, bagrista, opilí lovci, turisté atd.). Ale už méně určité finské reálie (konspirační teorii ohledně prezidenta Kekkonena docení asi jen Finové). Symbolický konec sem seděl. Dám slušné 4*. ()
Pro mě naprosto neuvěřitelné, že je tomuto "nadčasovému" filmu přes 30 let. Nad čím se již tehdy dumalo ve Finsku, které je dodnes více spjaté s přírodou, než většina evropských zemí...V žádné civilizované zemi už asi není úniku a tady pokus o únik s kamarádem zajícem do severní pustiny, ještě k tomu v zimě. Film nabízí rozhodně široký prostor k zamyšlení, i když reálně by měl šanci na přežití do jara určitě větší ten zajíc. ()
3* Po jedenácti letech jsem si zopakoval tuto původně pětihvězdičkovou vykopávku a tato repríza jí stáhla dvě hvězdičky. Knihy Arto Paasilinny mám moc rád pro jejich absurdní humor a tak jsem doufal, že mi je tento film osvěží. Bohužel se tak nestalo a koukal jsem přes dvě hodiny na pomalu plynoucí příběh o reklamních návrhářovi, ze kterého se jakoby mávnutím kouzelného proutku stane přírodní muž a začne utíkat před civilizací. Přesně si tu knížku nepamatuji, ale určitě jsem se u ní bavil mnohem víc než teď. Možná když jsem to tehdy zhlédl krátce po knížce, tak mě to sedlo víc, tentokrát bohužel ne. Proto dávám tomuto finskému enviromentálnímu dílku, které bylo určitě ve své době pokrokové, jen 3 hvězdy a raději doporučuji jeho knížky, které opravdu stojí za to a dají se sehnat i jako audioknihy. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Snad az prilis dlouhy film. Cetl jsem vynikajici knizni predlohu od Arta Paasiliny, ale film mi bohuzel nedokazal vyvolat stejne dobry pocit jako knizka. Film je na muj vkus asi trochu prilis stary a herci obcas docela prehravaji - podivne se ksichti nebo kamera vypada az prilis amatersky. Rozciluje me, jak si hlavni hrdina stezuje na lidi, jejich chovani a pak tam asi 3x vyhodi neco do prirody - radio, deodorant a jeste neco. Mimochodem Antti Litja, hlavni hrdina filmu, je ten hrozny Mrzout - to me pobavilo! ()
Vydať sa za spomienkami detstva v objatí šumiacej riečky, vydať sa za potechou srdca v podobe šumenia stromov a spevu vtákov. Tak sa rozhodne pracovník reklamnej agentúry. Nezmyselnú prácu, spočívajúcu v propagácii produktu, aby sa lepšie a viac predával (čo je inak náplň väčšiny výkonných i riadiacich zamestnancov) hodí za hlavu. Rovnako aj vzťah k žene, rokmi sa podobajúcemu skôr nudnej divadelnej hre ako aj poznámky kolegov a flirtovacie úsmevy žien, za ktorými je len snaha naplniť akési ambície. Nejde o premyslený plán, skôr o náhle vnuknutie, podporené jeho únikovými predstavami počas práce. Odíde do lesa, kde sa stará sa o zrazeného zajačika a žije v objatí jazier. Prostredníctvom viac - či menej vtipných príhod stretáva ľudí, zažíva situácie. Spoznáva tak charakter krajiny. Zisťuje, že realita vysnívanej idylky je iná. Prienik človeka do prírody a zviazanie jedinca sieťou noriem, povinností a pravidiel sú príliš hlboké na to, aby sa dalo dýchať slobodne. Návrat do mesta hrozí opakovaním stereotypu, pred ktorým unikol. Film prenikavo upozornil už v polovici 70. rokov, že vymedzenie sa voči spoločnosti je oslobodzujúce aj krásne, ale vždy iba dočasné. Zároveň upozornil na postih každého takéhoto rebela prepracovaným sankčným mechanizmom. Osobným i spoločenským. Pozitívny odkaz filmu i jeho environmentálne posolstvo však ponúkajú každému aspoň čiastočnú možnosť úniku zo zdanlivo racionálneho a zdanlivo informačne prepracovaného sveta. Zaujímavé kometáre: Brasi, JANARYBA, Orvokki, mohamedsfinger, Micione. Čiže všetci tu prítomní a myslím, že v tom má nejako prsty ten zajac, ten film, tá príroda, ten pocit. ()
Reklama