Nestyda

Nestoudnost? Ale kdeže... Vše zůstává při starém. Honza Hřebejků stále umí točit jako málokdo jiný v této republice. Stále má i čich na herce (bohužel ne vždy i na neherce). Poněkud rozpačitý úvod je bohatě vykoupen následnou linií Babčákové s Liškou. A nakonec i ty Oskarovy osudy začnou získávat na zajímavosti, což jde ruku v ruce s kvalitou. Prostě klasická (od Horem pádem snad i nejlepší) hřebejkovina posledních let se všemi klady i zápory co k tomuto "subžánru" patří. Pouze absence Jarchovského (konečně!) se na soudržnosti scénáře nijak výrazněji neprojevila. Stále je to slet perfektních scén, které dohromady moc neštymují. (09.10.2008)

Ta němá tvář na konci to sice přežila, ale co já, jakožto divák? Proč jsem se musel téměř pořád nudit? Proč jsem si musel několikrát opakovat "To dáš!" a povzbuzovat sám sebe, abych to nepřepnul na jiný program? Jinak řečeno - u "vtipných" scén jsem se zasmál sotva jednou, u "vážných" scén jsem se nudil. Dost mi to připomnělo Medvídka, ale toho jsem trochu nadhodnotil kvůli obsazení. Tady musím logicky jednu * odebrat. Nikdy více nepotřebuju vidět. P. S. Macháček dobrý, Liška (konečně nehrající idiota, mimochodem) taky a Éva pěkná, moc pěkná… (03.04.2010)

Film jednoznačně určený pro staršího a životním během poučenějšího diváka, který je tím pádem při věkovém průměru uživatelů čsfd kolem dvaceti let logicky velmi podhodnocen, jak již to u všech nových Hřebejkových filmů bohužel bývá pravidlem. A přitom Jan Hřebejk jako režisér skutečně umí, po řemeslné stránce film takřka nezaskřípe, adaptací Vieweghovy povídky získal i celkem slušný scénář (na kterém se mimo autora podílel i sám režisér a představitel hlavní role, což je možné úskalí, tradiční scénárista Petr Jarchovský by z dané látky možná vytěžil a vypointoval víc...), o tradičně skvěle použité ryze české (a nutno říci polozapomenuté) hudbě nemluvě (navíc sofistikovaně použité písně Hany Hegerové povznesly snímek k uměleckému absolutnu), o herecké první lize (režisérových oblíbených hereckých koní) se raději ani nezmiňuji, s tou se tak nějak počítá... Snad jen trapné momenty v podobě absurdního výstupu Karla Gotta a přehnaný product placement (především Frekvence 1 mi mírně řečeno neseděla...) sponzorů si mohl Jan Hřebejk odpustit. Nestyda není určitě jeho nejlepším a nejsilnějším filmem, stydět se za něj ale rozhodně nemusí... (01.01.2010)

Asi stá kópia filmu, "ktorý som už niekde videl"...Hřebejkovina so všetkými kladmi aj zápormi, hoci zápory a kritika v tomto prípade jednoznačne prevažuje. Prvá polovica je ešte v pohode, smer, dej a postavy sa kryštalizujú, aby sa to celé od polovice strácalo a vykryštalizovalo vo veľké NIČ...Nekreatívna rutinná a stereotypná záležitosť s okukanými tvárami, ktorá našťastie netrvá dlho... (09.11.2009)

Čím dál tím víc tenhle film miluju, zejména hlavního hrdinu Oskara. Zajímavý, když se sejdu s podobně romanticky smýšlejícími přáteli a ulevujeme hospodě od zásob piva, často se Nestyda dostává na přetřes. Některé scény už kultovky, hlášení počasí z cílem udržet ženu na horách, abych mohl prcat s milenkou, samozřejmě návštěva privatu "aby jsme neměli morální kocovinku pane učiteli" , snídaně nějaký levný sračky zapíjená šáníčkem, kontrola chlastu za volantem a věta "na pána " je private hláška snů a to už vůbec nemluvím o tom kamrlíku, kde Nestyďák bydlel, jeden den tam přitáh Viciu, druhej den Magdu. Oskar je určitě idol mnoha slušných a citově velmi založených mužů jako jsem třeba já. "Je ve mě něco zparchantělýho". (04.04.2019)