Tarzan

Král džungle v digitální podobě. Ale liánu si kvůli tomu do svého příbytku pořizovat nebudete. Tahle německá verze se do našich kin neprotlačila, i když měla působit ambiciozním dojmem, nakonec tomu tak není. Film se nedostal do pér a pizd nějakého opravdu dobrého scenáristického tandemu, podílel se na něm režisér osobně a scenáristka opovrhovaného Města z kostí, tudíž diváka čeká mixované dobrodružné, mnohdy i nesoudržné až podružné peklo, v němž lze uzřít vliv King Konga, Supermana, Avataru, který však příběh staví do povrchní slátaniny. Příběh si vypomáhá hlasem vypravěče, ačkoliv to, až na zanedbatelné údaje o časovém posunu děje o několik let kupředu, nebylo vůbec nutné. Hrdina příběhu je na začátku chlapcem předškolního věku Tarzanem, který na rodinné výpravě za vzácným meteoritem (v pozdějším průběhu děje na něj ještě přijde řeč) vládnoucím mimořádnou energetickou silou, přijde o svoje rodiče. Dál už to znáte. Ujme se ho opice, kluk roste a sílí, z neduživého kluka je záhy lamželezo. Nevšiml jsem si ale, že by byl před odchodem do džungle nějak retardovaný, vyjadřoval se normálně, tudíž mně péro nebere, proč po letech ztratil schopnost mluvit lidskou řečí, a byl udivený ze všeho, co nějak souviselo s lidskou civilizací. Po letech do džungle zavítá lidská noha, respektive vědec na výpravě, co má dceru Jane. Ta se do pralesa vrátí hned dvakrát. Poprvé je to bezstarostná tynejdžerka s praktickým krátkým sestřihem, o několik let později už je to mladá dáma s dlouhým hárem, ochránkyně přírody, která místo kundy používá rozum. V obou případech návštěv, uskutečněných z různých okolností i důvodů, se setká s Tarzanem. Dohromady si nic podstatného nesdělí, přesto Jane při druhé návštěvě, k níž došlo až za řadu let od té první, na níž jí Tarzan zachránil život, prohlásí k divochovým koulím, že jej lovískuje. Prostě jen tak to plácne, aniž by ji do tohoto citu něco nutilo. Mezi námi heterosexuály, on ten Tarzan Boy nebyl žádný dobyvatel kund, co nepoznaly styk s okolním světem, ale jako respekt před ním. Ještě se sluší dodat, že jim tu jejich lásku kalil záporák, co se chtěl primitivního divocha zbavit, neboť ohrožoval jeho obchodní existenci tím, že byl jediným dědicem Greystoke company. A ještě tady byl ten tajemný vesmírný kámen, na který si zálusk dělali dva lidé, záporák chtěl jeho zdroj energie zpeněžit, potrhlý Janein táta jej chtěl využít pro vědecké výzkumy. Děj splácal až moc motivů, které se do filmu o opičím muži příliš nehodily. A nyní se dostávám k animaci, která byla na velmi solidní úrovni, zaostávala ale u lidských postav, kde nebyla úplně detailně vytříbená, třeba vadila absence mimických svalů, propracovanost detailů tváře, tento "fyziognomický" nedostatek často vyvolával, že postavy vypad(a)ly z nějaké výtvarně průměrné videohry. Fauna a flora byla výrazně zajímavější a hezčí. Opičí tlupa, ač v příběhu podstatně upozaděná, byla příjemně životná, pralesní prostředí působilo malebně rajsky, věčně zalité sluncem, nekonaly se výkyvy počasí, To scénář už měl značné výkyvy. Mnohdy vše převýšila naprostá naivita, vyzrálejších momentů si divák užil jen v souvislosti s nějakým úmrtím. Barrandov opatřil film dabingem, Kellan Lutz a Spencer Locke, na mě nepromluvili, i když jsem za dabing rád. Do filmu se mně nechtělo, dabing vlastně podnítil chuť tuhle digi verzi vidět. Se slabým scénářem nešlo skákat z liány na liánu, i když se paradoxně skáče od jednoho k druhému a filmu chybí konzistentní ráz. Technická stránka to ladí do snesitelné vizuální podívané. Děkuji tv Barrandov, že mě hned na úvod svého velikonočního programového vysílání nevyšlehal tureckým seriálem. Ale dal své oblíbené německé soudruhy, od nichž snad poprvé odvysílal něco normálního, kvalitou nepohoršujícího. 60% (25.03.2016) (méně) (více)