Kdopak by se vlka bál

Z časů temnot české kinematografie vzešla legenda. O režisérce Procházkové... O příchodu kvality... O filmu s magickou silou... Kdopak by se vlka bál? Omlouvám se za ten Excaliburový úvod, ale když mě něco tak moc potěší, zaslouží si to malou královskou oslavu. Výborný film, reálné postavy, přirozené dialogy, velmi dobří herci, kteří ukazují, že když se nemusí prát se seriálovými plky, mají co ukázat. Trochu jsem se bál dětského obsazení, ale zbytečně. Jako bych se ocitl v éře filmů Věry Plívové - Šimkové. Děti působí opravdu jako děti, mají své chápání světa, které je sice naivní, ale ne hloupé a infantilní. Díky představitelům Terezky (Dorotka Dědková) a jejím kamarádům ze školky je snadné se jím nechat pohltit. Příběh je napsán citlivě a dokáže dojmout. Holčička, která si vykládá změny v chování dospělých jinak, než co skutečně znamenají, a nevidí, že se možná hroutí vztah maminky a tatínka. Pro konfrontaci dětské představivosti a krutého světa dospělých (Kuře melancholik, Faunův labyrint) mám zřejmě nějakou slabinu. Působivost snímku je umocněna technickou stránkou. Pro český film této éry je neobvyklé vyprávění obrazem, dialogy mimo záběr, dynamický střih, barevnost obrazu. možná by se nějaké chybky našly, ale proč, když se mi to tak líbilo. Jen tak dál a pak že není o čem točit. (06.12.2008)

Pohled nezkaženou dětskou optikou na Invazi lupičů těl, co je zosnována vlkem hrajícím na violoncello? Proč ne, hlavně že to není krotitelka gaviálů, madam Poledňáková.. Na chátrajícím domácím hřišti rozhodně jeden z těch povedenějších zápasů, z něhož mi výsledný dojem kazila snad jen na mateřskou školu přílišná vyspělost pátračů po mimozemské konspiraci a happyend s krvácející maminkou. Takhle to v životě často nechodí, ale na druhou stranu, vždyť jsme byli v pohádce a těm nejlépe rozumějí jenom děti.. (13.02.2012)

Inteligentně napsané, obrazem trochu televizní, ale i tak se mi to moc líbilo. Kreslené vsuvky jsou ve filmu trochu navíc, buď tam nemuseli být vůbec, nebo se mohli víc propracovat. Film mi připomněl dva starší snímky Věry Plívové-Šimkové o "Veverce", v nichž je malá holčička taky konfrontována s realitou světa dospělých a pomocí své fantazie se v ní snaží neztratit. Příběh funguje asi spíš pro rodiče, ale nabízí i únikovou cestu pro děti - těm je předkládána více srozumintelná verze rozvodu - mimozemská invaze jejíž obětí se stala maminka - je totiž v poslední době nějaká divná. A ta malá holčička v hlavní roli vůbec nepůsobí trapně! Pro děti jeden z nej českých filmů za posledních pár let (z pohledu už trochu odrostlého dítěte). (12.07.2009)

POZOR KARKULKO, BUDE TAM VLK….. Dětské vidění světa je plné fantasie a život s nimi přináší hodně povídání a debat nad jejich názory. Třeba jestli je či není máma mimozemšťan. Úsměvné pro ty, kdo to prožili. Dětská upřímnost a nevinnost nemůže porozumět komplikovanosti dospěláckých vztahů. Nepříjemné pro ty, kdo to zažili. Sleduji ,,chození kolem horké kaše“ a přitom je každýmu jasný, kam příběh směřuje. Fakt to jde pomalu. Proč mají všichni potřebu točit filmy na současná témata? Proč naši filmaři nemůžou popustit uzdu své představivosti? Draci, upíři, cokoliv! Klidně parodii. Mě už ty filmy na současné téma neberou. A nezajímají snad ani Spáčilovou. Tady měli alespoň snahu příběh oživit dětskou fantasií. A tak je to natočeno asi jen proto, abych zjistil, že maminka není mimozemšťan, ale kráva. Nebýt dětí, nemá film co nabídnout. Příběh by se mohl vejít mezi Bakalářské historky, za 20 minut mohlo být hotovo a nemuseli jsme se navzájem trápit. A jestli si myslíte, že se budou bavit děti, tak ty moje ne! PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * P.S: Pozor na vlky, jsou nebezpeční. Vždy a všude. (29.09.2009)

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)